Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu

Antikoncepční kuchařka

Úvod - Antikoncepční kuchařka


Níže uvedený text je kapitola z knihy MUDr. Radima Uzla Antikoncepční kuchařka, která vyšla v Gradě v roce 1999. Některé uvedené konkrétní způsoby antikoncepce již nemusí být aktuální, kniha však přesto stojí za přečtení.

Sex jako nástroj ovládání

Před čtvrt stoletím se nám podařil v ostravské televizi opravdu husarský kousek: natočili a odvysílali jsme dva několikadílné seriály s názvy „Ženské otazníky“ a „Rodičovské otazníky“. Nechci ze sebe dělat nějakého hrdinu, ale zejména v důsledku druhého pořadu na nás dopadla trestající ruka tehdejší televizní spravedlnosti v podobě absolutního zákazu další televizní tvorby. Na televizní obrazovce, před zraky statisíců diváků jsme se totiž dopustili takových zločinů jako demonstrace rozbaleného kondomu, zmínky o příznivém účinku antikoncepce a dokonce k velikému zděšení generálního ředitele televize bylo řečeno, že většina lidí v mládí onanuje aniž to zanechá negativní následky na budování socialismu.

Málokdo se tehdy zamyslel nad tím, proč najednou takový odpor k otázkám souvisejícím s lidskou sexualitou a rozmnožováním. Proč náhle považují vedoucí komunisté kondom za nepřátelský předmět, antikoncepci za jedovatou látku a onanii za smrtelný hřích? Pokud jenom trochu budeme pátrat v dějinách, uvidíme, že v pronásledování sexuálních informací a v boji proti plánovanému rodičovství jsou zajedno všechny totalitní ideologie a systémy. Komunistický režim si zde dojemně podává ruku s římskokatolickým náboženstvím a islámským fundamentalismem. Ačkoliv se to všichni tajemníci, biskupové a ajatoláhové snaží zabalit do slušivého roucha cudnosti a morálky, nejde jim prakticky o nic jiného, než o otázku moci. Ovládání sexuálních potřeb druhých je velmi účinnou metodou ponížení lidské důstojnosti, z normálního sexuálního života dokáže uměle vytvořit pocit viny a tak vychovává lidi k povolnosti a poslušnosti.

V sexuálním životě a rozmnožování jsme si totiž všichni rovni. Římskokatolický papež i poslední prostitutka ze silnice E 55 vděčí za svůj život souloži svých vlastních rodičů. Zejména pro vládnoucí je to trapné pomyšlení. Potřebují projevit svou moc, ovládat ty druhé. Není nic snadnějšího než je přesvědčit o tom, že sexualitou páchají hřích a ovládáním svého vlastního rozmnožování překračují zákony Hospodina, Proroka, Marxe, nebo bůhvíjaké náboženské nebo politické autority. Nejde o sexualitu, jde o moc. Ne nadarmo prohlásil kdysi Henry Kissinger, že moc je nejsilnější afrodisiakum. Moc přináší výsady a privilegia, která hřejí srdce, protože se jiným nedostaly, protože potvrzují nerovnost.

Antikoncepční tableta a prezervativ představují plivanec do tváře mocným tohoto světa. Znemožňují aroganci vrchnosti, která ve svých asociálních postojích vlastně vyžaduje neustálé plození nových pracujících, věřících, bojovníků, často také nevolníků a otroků. Prostředky plánovaného rodičovství dávají i ponižovaným do rukou zbraň k ovládnutí vlastního života a k svobodnému rozhodnutí nad sebou samým a nad svým rozmnožováním. Pocity viny jsou v nedohlednu, svobodný člověk již není ovcí poslušného stáda, rozhoduje o sobě sám. Není proto divu, že plánované rodičovství a často i sama otevřená a pravdivá sexuální výchova provokují mocné tohoto světa ke zběsilým útokům. Jednu z posledních takovýchto trapných a odpudivých bitev sehrála delegace Svaté stolice na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Káhiře. Viděl jsem to tam na vlastní oči a dodnes na to vzpomínám s nechutí.

Také televizní komunistická vrchnost v roce 1974 nám nemohla říci: „Informacemi o antikoncepci a sexuální výchovou podkopáváte náš mocenský trůn, dáváte do rukou zbraň plebejcům.“ Místo toho použili argumenty o „zhnusení pracujícího lidu nechutnou sexualitou“. A stejně jako při politických procesech byly hned po ruce protestní dopisy naší veřejnosti. Vzpomínám na to, jakoby to bylo včera, že truchlivou roli sehrál zejména rozhořčený list od jedné paní učitelky z Kopidlna. Vrchnost ráda využívá naivity svých věřících a podřízených. Tato starší dáma to zřejmě myslela dobře, když napsala, že náš pořad je oplzlý, jak si něco takového může dovolit nezkušený mladík, (měl jsem tehdy deset let po promoci), a kdyby něco takového oplzlého probírala se svými žáky, velice by se styděla. Slovo „oplzlý“ se tam opakovalo ještě nejméně pětkrát. Tento rozhořčený traktát vešel do televizní historie jako Epištola z Kopidlna. Dopisem paní učitelky mávali zodpovědní činitelé, když naše další televizní pořady zakazovali a v konečné fázi pak přiměli mého spolupracovníka a přítele režiséra Jiřího Vrožinu k emigraci až do Austrálie.

Čas oponou trhnul a totalitním cenzorům je odzvoněno. Neznamená to ovšem, že navždy. Nemohou zakazovat, nemohou lidi vyhánět za oceán, tak škodí aspoň lží a desinformací. Kondom je sice možno ukázat na televizní obrazovce oni však tvrdí, že jsou v něm malinké dírečky, kterými pronikne smrtonosný virus. Antikoncepční tableta je volně dostupná, oni však řeknou, že způsobuje třeba rakovinu a když ne, tak aspoň nesnášenlivost kontaktních čoček. Onanie je prokazatelně neškodná, oni budou hlodat v lidském svědomí řečmi o tom, že odvádí mládež od plnění povinností a že se může zvrhnout v hrůzný návyk. Provádění umělého potratu sice kleslo u nás o více než 50% a tento způsob ukončení těhotenství je považován za vyloženě nouzový, oni však budou lidi trápit pocitem viny ze zabití neviňátka a promítat hrůzyplné trikové a zfalšované filmy o potratu dokonce i malým dětem. Sexuální výchova je ve všech civilizovaných zemích považována za přirozenou součást výchovného procesu, její odpůrci však budou argumentovat vymyšlenými údaji o tom, že provokuje v mládeži předčasnou sexualitu, promiskuitu a nezodpovědné chování.

Člověk na sklonku druhého tisíciletí však již není jenom příslušníkem nějakého poslušného stáda, ale samostatnou myslící bytostí. Ne nadarmo má k dispozici černé na bílém „Chartu sexuálních a reprodukčních práv“. Není ochoten naslouchat hlasům falešných proroků, ale pečlivě třídí informace a odděluje zrno od plev. A konečně svou sexualitu přestal chápat jako prokletí a hřích, jako nástroj vlastního zotročení, ale považuje ji za plnohodnotnou součást své osobnosti přinášející mu radost a potěšení.   

 

Sexualita a láska

Jistě nikdo nepochybuje o tom, že rozmnožování je nejzákladnějším projevem života. Proč ale na celém světě vítězí rozmnožování pohlavní? Při vzniku života na Zemi před více než čtyřmi miliardami let nebylo přece o žádném pohlavním rozmnožování ani řeči. Prostým dělením se dodnes rozmnožují bakterie a různé druhy prvoků. Už v obecné škole jsme se učili o jejich praktické nesmrtelnosti. Z jedné měňavky - améby vzniknou rozdělením dvě mladé měňavky. Nebo takový sladkovodní nezmar! Už v 17. století ho jeden švýcarský badatel rozřezal na 270 kusů a ejhle - vyrostlo z toho 270 malých nezmárků.

V současné době žije na Zemi nejméně 3 milióny živočišných druhů a z nich jenom asi jeden tisíc používá výhradně nepohlavní rozmnožování a zhruba 15 tisíc střídá pohlavní a nepohlavní způsob. Proč tedy najednou příroda dává tak výraznou přednost rozmnožování pohlavnímu? Sexuální způsob rozmnožování je ve srovnání s nepohlavním spojen přece s daleko většími komplikacemi, obtížemi a životními náklady. Co to dá jenom často práce najít vhodného partnera, jak je to časově náročné a namáhavé. A potom celý ten rituál dvoření, námluv a dlouhotrvajících bojů samečků o samičku.

Odpovědí na tuto otázku a jednoznačnou výhodou sexuálního rozmnožování je umožnění neobyčejné různorodosti jedinců. Nezmaři a měňavky jsou do omrzení všichni stejní. Naproti tomu při spojení lidského vajíčka a spermie může při 23 párech chromozomů vzniknout více než 8 miliónů chromozomálních kombinací. A to ještě není zdaleka všechno. Tento počet kombinací se ještě mnohokrát znásobí možností překřížení chromozomů. Můžeme si tedy samečka představit jako jakéhosi opraváře, který donekonečna vyměňuje a do jisté míry omlazuje zárodečnou hmotu vajíčka a umožní tak vznik nových jedinců, kteří jsou v důsledku přirozeného výběru nadáni větší odolností proti všemožným škodlivinám a lépe přizpůsobeni měnícím se životním podmínkám.

Člověk je ovšem ještě navíc obdařen schopností abstraktního myšlení, představivostí, řečí a vším tím, čemu jsme si zvykli říkat inteligence. Bylo by podivné, kdyby se právě tyto složky lidské osobnosti neprojevovaly také v sexualitě. Lidské tělo vysílá do zevního prostředí bezpočet signálů, kterými jsou příslušníci opačného pohlaví lákáni k bezprostřednímu kontaktu. Existují však i takové signály, které od takovéhoto kontaktu odrazují. Lidské smysly a mozek dokáží ve zlomku vteřiny vyhodnnotit stovky různých informací o postavě, držení těla, výšce, váze, ladnosti pohybu, výrazu obličeje, vůni, barvě kůže a podobně. Tyto podněty pak vyvolávají odpověď v podobě příslušného chování.

Vzájemná náklonnost dvou lidských jedinců, které jsme si zvykli říkat láska, je i v citátech klasiků něčím mezi šílenstvím a poezií. Z ryze pragmatického hlediska se může někdy jevit jako zbytečná, možná hloupá, a pravděpodobně bezúčelná věc. Existuje však také moderní vědecký pohled, který považuje lásku za jev stojící na základech tvořených evolucí, biologií a biochemií. To, co při povrchním pohledu vypadá jako nesmyslné a zmatené chování, je ve skutečnosti součástí mistrnné přírodní strategie, která pomohla člověku jako biologickému druhu přežít, prosperovat a množit se v průběhu mnoha tisíciletí.

Snad to všechno začalo už ve chvíli, kdy se člověk napřímil a začal chodit po dvou. Najednou byly zviditelněny nejen individuální rysy obličeje, ale také pohlavní orgány. Z toho vyplynuly nové možnosti mezilidských kontaktů a pravděpodobně také nové způsoby při milování. Klasická zvířecí poloha ze zadu byla alespoň čas od času nahrazena misionářskou polohou tváří v tvář. Sex přestal být pouze rozmnožovacím aktem, s pohledem do očí partnera se stal také záležitostí citovou. Toto citové pouto mezi mužem a ženou stabilizovalo pár, soužití bylo delší a samozřejmě také výhodnější pro společnou ochranu potomstva. Primitivní lidské páry spolu zůstávaly pravděpodobně jen po dobu kojeneckého a časného dětského věku potomka a potom si každý z rodičů našel jiného partnera.

Takové období trvalého vztahu muže a ženy je zpravidla čtyřleté a existuje nápadná shoda právě tohoto intervalu s rozvodovými statistikami většiny zemí světa - rozvodovost totiž vrcholí zpravidla po čtyřech letech manželství. Tak tomu je ovšem pouze v případě jednoho dítěte. Pokud dojde k novému těhotenství, nejčastěji do tří let po prvním porodu, nastartuje se další čtyřleté stabilizační období a rozvodovost pak vrcholí po sedmi letech manželství. Trvale zakódovaný čtyřletý monogamní vztah nebude asi věcí náhody, protože se v tom vzácně shodují statistiky řady zemí, různých kultur, náboženství a rozličných tradic.

Akutní zamilovanost má charakter velice podobný akutnímu onemocnění. Zamilovaní lidé jej popisují jako pocit prudké změny, jsou jakoby uchoopeni nějakou vnější silou, někam bezmocně unášeni, zažívají pocit pádu a ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Teprve v poslední době bylo zjištěno, že tyto stavy mají svou biochemickou podstatu. Zamilovaní jsou totiž náhle zaplaveni řadou biologicky aktivních látek a hormonů, z nichž mnohé mají povahu opiátů, snad bychom je mohli přirovnat i k návykovým drogám. Některé z nich vznikají a také působí přímo v mozku a objevují se i v krevním oběhu, jiné mohou vznikat i na jiných místech těla, nejčastěji v pohlavních žlázách. Vnější projevy akutní zamilovanosti někdy mohou připomínat i stres. Projeví se třeba příznaky zmatenosti, červenáním pokožky, pocením dlaní a hlubokým dýcháním.

Z biologicky aktivních a účinných chemických látek způsobujících akutní zamilovanost bývá nejčastěji uváděn phenylethylamin (PEA), dopamin (DOPA) a noradrenalin. Výsledný efekt je podobný působení chemicky příbuzné drogy amfetaminu, proto zamilovaní prožívají stav jakési blažené euforie. Phenylethylamin (PEA) je prý zodpovědný také za ten pověstný přihlouplý a duševně nepřítomný úsměv, kterým na sebe zírají dva zamilovaní jedinci a který občas máme možnost na nich pozorovat když se třeba líbají na veřejnosti a nic kolem sebe nevidí a neslyší.

Účinek PEA není pochopitelně věčný, a proto i tato romantická fáze lásky má jen omezené trvání. Na každou návykovou drogu si tělo časem vytváří toleranci a člověk potřebuje stále vyšší a vyšší dávky. Stejně tak se vytváří návyk i na PEA. Je zajímavé, že tato látka byla objevena dokonce i v čokoládě, takže láska se může touto pochutinou přikrmit. Ale ani tato pomoc nemůže být trvalá. Po dvou až třech letech už organismus prostě nedokáže vytvořit dostatek drogy a konec omámení PEA pro mnohé znamená i konec vztahu. Někteří jedinci si však v této fázi začnou počínat jako skuteční narkomani, vrhají se stále do nových a nových vztahů, stále se znovu a znovu zamilovávají, aby utišili svůj hlad po PEA.

Řada partnerství však toto období prvních několika let zdárně překoná, protože i z biochemického hlediska vstupují do dalšího stadia. Místo PEA akutní zamilovanosti dochází k uvolňování jiných látek zvaných endorfiny. Jejich účinek je charakteristický pro chronickou etapu vztahu. Mají rovněž povahu drogy, tentokrát bychom je mohli přirovnat k morfinu. Zatímco látky jako PEA působí vzrušení, jsou endorfiny svou povahou utišující, konejšící. Pokud tedy v medicíně používáme deriváty morfinu k tlumení bolesti, jsou endorfiny v našem těle vyráběny za stejným účelem. Přinášejí pocity pohody, míru a bezpečí. Toto stadium lásky je dlouhodobé a liší se od žhavého akutního stadia způsobeného PEA. První vzplanutí citu tedy způsobí PEA, zatímco ve zralé lásce pak převažuje opiový účinek endorfinů.

V průběhu zamilovanosti však existují i určité pohlavní rozdíly. Muži se v samém začátku vztahu zamilovávají většinou rychleji než jejich ženské protějšky. Zpočátku jsou prý schopni odhadnout velice rychle především tělesné hodnoty své partnerky. Ženská reakce je pomalejší, zkoumá partnera daleko komplexněji a potřebuje čas k tomu, „aby si jej mohla trochu proklepnout“.

Na světě asi neexistuje žádná ideální osoba, která by mohla splnit všechny naše vědomé i nevědomé požadavky. Můžeme však předpokládat, že splnění aspoň určitého množství požadavků představuje v našem mozku jakési propojení řady bodů. To pak zažehne signál, vyšle impuls a roztočí se celý ten hormonální kolotoč nejdříve s PEA a posléze s endorfiny.

Pokud bychom chtěli vystopovat vzájemný vztah lásky a sexuality, můžeme se podívat, co si o tom myslí dnešní mladí lidé z celého světa. Následující kapitola je totiž věnována právě jejich odpovědím. Jedna mladá žena ze Sýrie se k tomu vyjádřila velmi jednoznačně: „Sexuální vztah nemůže existovat bez lásky zrovna tak, jako nemůže láska existovat bez sexuálního vztahu.“ A jelikož člověk patří k těm 99% živočišných druhů, kteří se rozmnožují způsobem pohlavním, má celý ten hormonální kolotoč s PEA a endorfiny velice úzkou vazbu nejen na sexuální chování, ale i na rozmnožování. A tady člověk tvoří zase jednu naprostou výjimku v celé živočišné říši - dokázal totiž v mnoha případech sexualitu od rozmnožování oddělit. Ale o tom bude ještě řeč později.

 

Hovory s mladými

Mezinárodní federace pro plánované rodičovství zorganizovala v roce 1997 mezi mladými lidmi výzkum týkající se problému sexuality a reprodukčního zdraví. Celkem 689 mladým lidem z 54 zemí celého světa byly položeny stejné otázky a zaznamenávány jejich odpovědi. Dotazovaní byli ve věku 14 - 28 let (průměrný věk byl 20,4 roků). Celosvětový výzkum přináší vždycky velice pestrou mozaiku různých názorů a postojů. Velikým překvapením však bylo, že většinu základních problémů spojených s lidskou sexualitou dnes mladí lidé berou naprosto univerzálně a ve většině názorů se shodují bez rozdílu náboženského vyznání, barvy pleti nebo země původu.

Z výsledků výzkumu jsem vybral některé odpovědi mladých lidí a závěry z dvanácti tématických okruhů. Možná, že bude i pro českého čtenáře zajímavé porovnat své názory s myšlenkami mládeže nejen z našeho civilizačního okruhu, ale i z takových zemí, o nichž jsme měli donedávna možnost slyšet jen v pořadech nazývaných „Z království divočiny“. Za každou výpovědí je uveden věk dotazovaného, jeho pohlaví a země původu.

 

Přátelé

Kdo je to přítel nebo přítelkyně? Jaké vlastnosti má mít? Co si myslíš o vztazích s mladými lidmi opačného pohlaví? Je možné být s někým takovým kamarádem bez sexuálních vztahů?

„Když jim mohu důvěřovat a oni mi ukážou, že se mnou zůstanou v dobrých i špatných časech.“ 18, Ž, Mexiko

„Přítel je ten, kdo se mne vždycky zastane za všech okolností.“ 19, Ž, Japonsko

„Když cítím, že s ním mohu vždycky počítat a že tu bude v dobrých i špatných časech. Někdo, komu můžu říci cokoliv, aniž bych se musela obávat jak to vezme. V podstatě někdo, s nímž se vzájemně chápeme.“ 24, Ž, Lesotho

„Když si konečně uvědomím, že ta druhá osoba mne opravdu dobře zná (dokonce i z té špatné stránky) a navzdory tomu mne má ráda.“ 16, Ž, Srí Lanka

„Chtěl bych cítit blízké přátelství s tím, koho znám už delší dobu a s nímž se cítím uvolněně a bez rozpaků. S někým, s kým si mohu povídat úplně o všem a nejdůležitější je, že takovému člověku věřím.“ 19, M, Velká Británie

„Hlavně důvěra. Důvěra a spolehlivost je základem každého přátelství - to má přednost před vším ostatním.“ 17, Ž, Nový Zéland

„Vážím si toho, kdo mne brání když se mi nedostává přátel.“ 20, M, Jordánsko

 „Když přicházím do styku s osobami opačného pohlaví, moje pocity nejsou úplně jasné. Někdy je třeba i nenávidím bez vážnějšího důvodu, jindy zase cítím potřebu se s nimi kamarádit.“ 17, M, Botswana

 „Po určité zkušební době může být kdokoliv mým přítelem. Opravdové přátelství znamená, že pro nás není těžké společně mlčet.“ 19, Ž, Litevsko

 „Já moc o pohlaví svých přátel nepřemýšlím. Ve styku s chlapci vždycky hned řeknu co chci. Cítím se dobře ve společnosti mladých lidí bez ohledu na to, zda jsou to chlapci nebo děvčata.“ 22, Ž, Korea

 

Závěry

  • Všude na světě mladí lidé cítí, že nejdůležitější vlastností přátelství je důvěra a spolehlivost. Tento pocit je společný dívkám i chlapcům bez rozdílu věku.
  • Skutečné kamarádství s člověkem opačného pohlaví může existovat i bez sexuálních pocitů.
  • Většina lidí se cítí dobře ve společnosti příslušníků opačného pohlaví.
  • Pouze velmi mladé dívky udávají, že se občas stydí, nebo jsou v rozpacích ve společnosti opačného pohlaví, zatímco jenom mladí muži občas připouštějí zálibu v povrchních stycích.

 

Rodiče a dospělí

 Jak se cítíte, když máte vyjádřit své mínění v přítomnosti rodičů a ostatních dospělých? Co dělá největší potíže hovořit s dospělými přímo a na rovinu?

 „Můj otec je výborný, ale bohužel ho často nevidím. Matka je podezíravá, chtěla by vědět všechno. Jsem přesvědčená, že všechno, co jí svěřím, řekne zase svým nejlepším přítelkyním.“ 16, Ž, Nizozemí

 „Není to lehké. Rodiče nic nechápou. Chovají se tak, jako by sami nikdy neudělali nic špatného.“ 14, M, USA

 „Dospělí zastávají takovou ideologii, že mladí lidé jsou nechápaví. Cítím se někdy, jako bych k nim omylem zabloudil. Jako někdo úplně cizí.“ 21, M, Botswana

 „Osobně si myslím, že je dobré svěřit se dospělým se svými pocity, i když musím počítat s tím, že mě většinou nepochopí.“ 15, Ž, Srí Lanka

 „Jsem na rozpacích, když mám mluvit už třeba s třicátníky. Už i tady existuje věková bariéra. Podle nich jsme ve věcích sexu ignoranti. Myslí si to proto, že nás neposlouchají.“ 20, Ž, Singapur

 „Otevřená diskuse s dospělými je nutná nejen proto, že se od nich máme co učit, ale že se i oni mohou učit od nás.“ 20, Ž, Zambie

 „Cítím se nepříjemně, když mluvím s dospělými, protože mne vždycky odsuzují.“ 18, M, Ghana

 „Cítím se celkem příjemně, když dospělým sděluji své pocity. Pokud se mýlím, tak mne opraví.“ 21, M, Botswana

 „Je to pro mne těžké, vyjádřit otevřeně před dospělými své mínění, bojím se jejich reakcí a jsem přesvědčen o věkových bariérách. Ostatně se dospělí většinou o názory nás mladých ani nezajímají.“ 20, M, Alžír

 

Závěry

  • Více než polovina dotazovaných mladých lidí se vyjádřila, že mohou dospělým otevřeně říci svůj názor. Toto mínění bylo zaznamenáno ve všech světadílech.
  • Otevřená diskuse je možná zejména tam, kde dospělí mladým naslouchají, nesoudí je a berou je s respektem. Vzniklé problémy a potíže pocházejí většinou z postojů dospělých.
  • Asi každý třetí mladý člověk cítí obtíže nebo naprostou nemožnost diskuse s dospělými. Vzhledem k těmto lidem by existující generační bariéra neměla být v žádném případě přehlížena.

 

Hovory o sexu

S kým můžete hovořit o sexu? S kým byste se zase cítili v hovorech o sexu na rozpacích?

„Jedno čínské přísloví říká, že čím je některé koření starší, tím je ostřejší. To by snad mohlo znamenat, že čím jsme starší, tím jsme chytřejší. Když chceme se staršími mluvit o sexu, tak nás odmítají.“ 23, M, Singapur

„Nemůžu se svou babičkou mluvit o sexu, protože vlastně není o čem.“ 17, M, Litva

„O sexu mohu mluvit se svými přáteli a se svou matkou, ale absolutně ne s otcem.“ 20, Ž, Srí Lanka

„Vůbec se necítím dobře, když mluvím s rodiči o sexu. Nemohu se zbavit rozpaků.“ 22,Ž,Korea

„Nejlépe se mi o sexu hovoří s lidmi stejného pohlaví a stejného věku, protože máme stejné problémy.“ 18,Ž,Ghana

„Nejraději o tom mluvím se svými vrstevníky, protože se mne na nic neptají, což často dělají dospělí.“ 22,Ž,Sierra Leone

„O těchto věcech nechci mluvit nikdy s nikým.“ 19,M,Albánie

„Sexuální problémy diskutuji pouze sám se sebou.“  22,M,Syrie

„Sexuální otázky diskutuji s přáteli, s bratrem a sestrou. Rodiče se většinou těmto problémům vyhýbají s výjimkou, když některé děvče v okolí otěhotní. To potom hned používají jako špatný příklad.“ 20,M,Lesotho

„Přestože je společnost v naší zemi dosti otevřená, rozhovory o sexu jsou stále tabu. Může se o nich mluvit jenom mezi nejbližšími přáteli.“ 22,M,Bahrain

 

Závěry

  • Více než polovina dotazovaných se cítí na rozpacích, když má o sexuálních problémech diskutovat s rodiči nebo se staršími lidmi. V této skupině mladých lidí každá třetí dívka uvádí nemožnost rozhovoru o sexu a sexualitě s vlastním otcem.
  • Všeobecně mladí lidé o sexu raději diskutují se svými vrstevníky.
  • Jedna z deseti mladých dívek říká, že o těchto věcech může mluvit pouze se svými stejně starými kamarádkami.
  • Ti mladí lidé, kteří uvádějí, že mohou o sexuálních problémech diskutovat s kýmkoliv, jsou v průměru všichni starší než ostatní vzorek dotazovaných.
  • Nejmladší skupina dotazovaných (všichni mladší než 19 let) dává přednost rozhovorům o sexu se starším bratrem, sestrou, bratrancem nebo sestřenicí.

 

Projevy sexuality

 Myslíte si, že je důležité zajímat se o sexuální problémy? Co si myslíte o homosexualitě? Působí někomu starost a problémy, když se nemůže radovat ze sexu?

 „Pokud se nemohu radovat ze sexu, způsobuje to nedostatek znalostí a dovedností.“ 24,Ž,Maroko

 „O sexu nemusíte vědět nic jiného než to, že by měl být radostí a uspokojením pro oba partnery, ne jenom pro jednoho.“ 21,M,Zambie

 „Překvapuje mne, když někdo nejeví zájem o sex. Vždyť je to přece věc, která zajímá každého člověka, zejména když je mladý.“ 21,Ž,Srí Lanka

 „Sex není jenom soulož. Měl by obsahovat také mazlení, něžnosti a všechno to, čemu se říká předehra. Pokud je tomu tak, nikdy nemůže být považován za něco otravného.“ 21,Ž,Lesotho

 „Byla bych velmi ráda, kdyby se každý člověk, který v sobě objeví homosexuální sklony, se s tím nemusel tajit. Vždyť to přece není nic špatného.“ 17,Ž,Velká Británie

 „Podle mne je homosexualita nemoc a je nenormální.“ 16,M,Jižní Afrika

 „Myslím si, že je velmi atraktivní, když se někdo vůbec nezajímá o sex. Svědčí to o tom, že je mladý, nezkušený a nevinný“ 22,Ž,Korea

 „Je velice správné, když se dívka nezajímá o sex, protože tím dává najevo, že čeká teprve na tu správnou dobu.“ 18,M,Uganda

 

Závěry

  • Většina mladých lidí uvádí, že sexuální potěšení je základní součástí jejich sexuálního života, i když menší část dotazovaných je k tomuto názoru mírně kritická.
  • Více než polovina dotazovaných si myslí, že pokud se někdo nezajímá o sex, představuje to něco nenormálního.
  • Dvě třetiny dotazovaných z rozvojových zemí mají negativní pocity vzhledem k homosexualitě. Mezi nimi mnozí věří tomu, že homosexualita je nějakým přechodným a dočasným stavem ve vývoji člověka.
  • Naproti tomu sedm z deseti mladých lidí z hospodářsky a politicky rozvinutých zemí nemá s homosexualitou žádné problémy a je k homosexuálům tolerantní.

 

Láska a partnerské vztahy

 Co si myslíte o předmanželské sexualitě? Myslíte si, že je něco špatného na náhodném sexu? Myslíte si, že k zahájení sexuálních styků je nutná láska?

 „Je to normální, mít sexuální styk před manželstvím, pokud k tomu přistupujete vážně a dodržujete preventivní opatření.“ 18,Ž,Rusko

 „Mladí lidé by měli znát sexuální cudnost a způsob jak čelit sexuálním touhám. Myslím, že víra v boha a náboženství může mladé lidi ochránit před svody ďábla. Chtěl bych jim poradit, aby se varovali všeho, co by mohlo vzbuzovat jejich sexuální touhy.“ 21,M,Libanon

 „K zahájení sexuálního vztahu bych chtěla někoho, kdo mne opravdu miluje a nejen někoho, kdo je tělesně atraktivní.“ 19,Ž,Mexiko

 „Sexuální vztah nemůže existovat bez lásky zrovna tak, jako nemůže láska existovat bez sexuálního vztahu.“ 21,Ž,Syrie

 „Panenství. Tímto slovem chápu počestnost.“ 21.M.Jordánsko

 „Jestliže budete mít pohlavní styk před manželstvím, nebude to jako svatební noc, nebude to nic zvláštního. Spíš to bude jako každá jiná noc.“ 20,Ž,Indie

 „Pokud se chovám zodpovědně, není na tom nic špatného. To není jakoby se někdo vyspal s každým.“ 19,Ž,USA

 „Všechno záleží na vzájemné domluvě a dodržování pravidel. Nemusíte být nutně do sebe zamilovaní.“ 21,M,Botswana

 „Lidé, kteří pěstují příležitostný sex jsou zdrojem mnoha různých problémů. Podle mého mínění je náhodný a příležitostný sex špatný.“ 19,Ž,Albánie

 

 Závěry

  • Všude na světě mladí lidé cítí, že láska je předpokladem sexuálního vztahu. Tito lidé tvoří podstatně větší skupinu než ti, kteří sexuální vztahy podmiňují uzavřením manželství.
  • Ti, kteří tvrdí, že předmanželský styk je špatný, pocházejí ze všech oblastí světa kromě Evropy. V Evropě mladí lidé věří, že rozhodnutí k tomu, zda mít s někým sexuální styky nemá s manželstvím nic společného.
  • Ti, kteří věří, že předmanželský sex je špatný z morálního nebo náboženského hlediska, také odpovídají, že příležitostný sex je špatný, protože zahrnuje zdravotní rizika.
  • Většina dotazovaných je přesvědčena o tom, že příležitostný a náhodný sex je špatný. Je ovšem nutno říci, že v Africe, Arabských státech a v některých oblastech Asie je pod tímto termínem chápán výlučně styk s prostitutkou.

 

Manželství a výběr partnera

 Jak byste se cítili, kdybyste si sami nemohli vybrat svého partnera nebo partnerku? Co si myslíte o tom, když se mladí lidé žení a vdávají ještě velice mladí?

 „Věřím tomu, že nás rodiče časem nechají svobodně si vybrat partnera pro manželství. Vždyť nemůže být dobré manželství s takovým člověkem, kterého nemilujete.“ 21,Ž,Lesotho

 „Myslím, že výběrem špatného partnera mi rodiče mohou zkazit celý život.“ 19,Ž,Indie

 „Je to můj život, mé tělo, můj vlastní výběr. Všechno jiné odepřu.“ 14,Ž,New Zealand

 „Mladí lidé promarní svůj život když vstupují do manželství mladí - v 16, 17 nebo 19 letech. Je přece spousta jiných důležitých věcí než se uvázat s jedním člověkem a mít děti. Manželství může počkat. 18,Ž,Malaysie

 „Myslím si, že když jsou dva mladí lidé plnoletí a mají se opravdu rádi, mohou se klidně vzít i když jsou mladí.“ 19,M,Grenada

 „Každý by měl mít možnost vzít si osobu, kterou miluje, ovšem se souhlasem rodičů.“ 18,Ž,Nepál

 „Rodiči dohodnuté manželství je v pořádku. V manželství z lásky může chlapec dívku podvádět a třeba ji opustit, zatímco v dohodnutém manželství rodiče řeší všechny problémy, které se vyskytnou.“ 18,Ž,Mauritius

 „Slyšel jsem, že v mnoha zemích zatím existuje zvyk, že rodiče sami vybírají svým dětem manžela nebo manželku. Pokud takové zvyky existují, nic proti tomu nemám, já sám bych však na nic takového nepřistoupil.“ 18,M,USA

 

Závěry

  • Všeobecně platí, že mladí lidé ze všech končin světa cítí, že by si měli své partnery vybírat sami.
  • Někteří mladí lidé vypovídají, že kdyby byli rodinou do sňatku nuceni, byl by to důvod k neposlušnosti.
  • Mnoho dotazovaných bez ohledu na věk a pohlaví jsou proti sňatku uzavíranému v časném mládí.
  • Mladé dívky jako důvod proti předčasnému manželství uvádějí citové důvody, zatímco chlapci se zmiňují o důvodech ekonomických a příčinách týkajících se vzdělání.

 

Sexuálně přenosné nemoci a HIV/AIDS

 Co si myslíte o problému sexuálně přenosných nemocí včetně AIDS? Myslíte si, že je to problém, který se týká každého?

 „Já sám jsem nositelem viru HIV a přitom věřím, že jsem v životě neudělal žádnou chybu. Vzhledem k rozšíření této nemoci je zapotřebí zvláštní opatrnosti.“ 20,M,USA

 „Sexuálně přenosné nemoci a AIDS - to je problém, který se týká každého z nás. Tyto nemoci nezasahují jenom nějakou zvláštní skupinu lidí, jsou to nemoci pro všechny.“ 19,Ž,Albánie

 „Já si myslím, že AIDS je problém těch lidí, kteří pěstují nechráněný sex, příležitostné pohlavní styky, nebo používají společné žiletky, nože a podobně.“ 15,M,Ghana

 „Nakaženého člověka předem nepoznáte. Je to problém, který se týká všech lidí.“ 17,M,Malaysie

 „Myslím si, že je to především problém starších lidí.“ 19,Ž,Grenada

 „AIDS může dostat úplně normální člověk. Člověk nemůže nikdy vědět, že ten druhý je nakažen. Ten mu o tom taky nemusí nic říci, a možná, že o tom ani sám neví.“ 20,M,Litva

 „Věřím, že AIDS je nevyléčitelná smrtelná choroba a že je trestem za nezodpovědné sexuální chování.“ 21,Ž,Korea

 „Všechny sexuálně přenosné nemoci jsou pouze problémem homosexuálů, prostitutek a drogově závislých lidí - to je přece vědecky dokázáno.“ 22,M,Jemen

 „Ve většině případů jsou postiženi homosexuálové a prostitutky. Slyšela jsem, že snad to mohou dostat i nevinní lidé, ale o těchto věcech toho moc nevím.“ 24,Ž,Bahrain

 

Shrnutí

  • Více než tři čtvrtiny dotazovaných si je vědomo rizika sexuálně přenosných nemocí včetně HIV/AIDS. Nejčastěji zmíněné rizikové chování byl nechráněný a příležitostný sex.
  • Naštěstí stále značné množství mladých lidí, zejména z arabských zemí a z dálného Východu věří, že sexuálně přenosné nemoci včetně HIV/AIDS jsou pouze problémem homosexuálů, prostitutek a narkomanů a mají úplnou pravdu.
  • Mezi těmito mladými lidmi někteří věří, že otázka infekce je záležitostí životního stylu, ačkoliv připouštějí, že i „nevinní“ nebo „normální“ lidé mohou být nakaženi.

 

Potrat

 Jaký máte názor na umělý potrat? Jaké máte pocity, když někdo z vašich známých se rozhodne pro potrat?

 „Jedna z mých kamarádek prodělala nedávno umělé přerušení těhotenství a pro mne je to těžké, přestože se považuji za liberálního člověka. Na druhé straně chápu, že by pro ni těhotenství znamenalo nesmírnou životní komplikaci.“ 21,M,USA

 „Dnešní doba je těžká. Těhotenství zejména pro studenta představuje nepřekonatelnou překážku. Vždyť s narozením dítěte vznikají nesmírné výdaje. 21,Ž,Jižní Afrika

„Když jsem ještě byla mladší, tak jsem potrat považovala za špatnou věc, dokonce za hřích. Dnes vidím, že třeba při selhání antikoncepce si mladí lidé dítě absolutně nemohli dovolit a tak považuji potrat za lepší řešení než nechtěné a neplánované dítě.“20,Ž,Lesotho

 „Všechno je to záležitostí svobodného rozhodnutí ženy. Stroprocentně bych ji vždy v jejím rozhodnutí podporovala.“ 16,Ž,Nový Zealand

 „Cítím v sobě vždycky velikou bolest, když některá z mých přítelkyň podstoupí umělý potrat. Vždyť toho dítěte se nikdo neptá. Myslím, že dnes máme k dispozici množství účinné antikoncepce, abychom mohli předcházet nechtěným těhotenstvím.“ 17,Ž,Mexiko

 „Jsem radikálně proti potratům. Je to zničení nevinného života.“ 19,Ž,Panama

 „Každý má právo se narodit a nikdo nemůže zničit lidský život jenom pro své vlastní pohodlí.“ 21,Ž,Srí Lanka

 „Žena má právo na potrat jenom v tom případě, když tím chrání vlastní život a zdraví.“ 18,Ž,Singapur

 „Pokud by moje přítelkyně žádala potrat, poskytnu jí všemožnou pomoc a budu ji chápat.“  22,Ž,Korea

 

Shrnutí

  • Více než polovina všech dotazovaných věří, že potrat je špatné rozhodnutí za všech okolností.
  • Z této skupiny je většina přesvědčena, že potrat je vražda nenarozeného dítěte.
  • Ačkoliv mladí lidé cítí, že potrat je něco špatného, většina dotazovaných by v takové situaci podpořila svou přítelkyni ve svobodném rozhodnutí.
  • Mladé ženy považují potrat častěji za přijatelný než mladí mužové.
  • Mezi těmi, kteří považují potrat za přijatelný, vidí tento problém spíše jako citový než etický.

 

Služby a poradenství

 Kam byste se nejraději obrátili o radu v sexuálních záležitostech? Kam byste chtěli jít pro antikoncepci? Jak byste chtěli být léčeni zdravotnickými pracovníky? Cítíte se trapně nebo rozpačitě, když se obracíte o radu v podobné záležitosti?

 „Chtěl bych mít zaručeno soukromí a diskrétnost. Samozřejmě bych vyžadoval taky pravdivé informace.“ 19,M,Lesotho

 „Diskrétnost je velice důležitá. Ale především je každý vděčen za speciální odborný přístup. Samozřejmě přehnaná péče může mít zase opačný efekt.“ 21,M,Alžír

 „V žádném případě nějaká povýšenost nebo blahosklonnost, spíše důstojnost, úcta a ohleduplnost.“ 18,Ž,Velká Británie

 „Chtěla bych, aby se mnou zacházeli s ohledy. Aby respektovali mé názory a problémy. Neměli by zanedbat nebo podcenit jakýkoliv můj problém, přestože by se třeba z jejich hlediska zdál podružný a triviální.“ 21,Ž,Irák

 „Nejsem dosud vdaná. Jak bych mohla jít do antikoncepční poradny?“ 19,Ž,Indie

 „Nikdy nejsem na rozpacích v poradně. Vždyť je tu každý ze stejného důvodu. Lépe je být bezpečný než zarmoucený.“ 21,M,USA

 „V poradně se soustřeďují všichni přátelé, kterým mohu důvěřovat.“ 19,Ž,Srí Lanka

 

Shrnutí

  • Mladí lidé vyžadují takové speciální poradenství, kde by s nimi bylo zacházeno laskavě a ohleduplně.
  • Některé mladé dívky dávají přednost věkově příbuzným amatérským poradkyním před zdravotnickými profesionály.
  • Mladí lidé vyžadují ohleduplné poradenství, se zabezpečením soukromí, laskavosti  a diskrétnosti. Tyto požadavky jsou vznášeny bez ohledu na věk nebo pohlaví.
  • Individuální poradenství by mělo být vedeno zkušeným zdravotnickým pracovníkem.
  • Za nejlepšího poradce v otázkách antikoncepce je stále považován doktor medicíny.

 

Sexuální výchova a informace

 Jaké informace o sexu by měla dostávat mládež? Jak by se mohla zlepšit sexuální výchova mladých lidí?

 „Myslím si, že sexuální výchova, tak jak je v současné době praktikována, včetně poučení o sexuálně přenosných nemocích a AIDS, je velice dobrá myšlenka. Sex totiž není žádná hra, je to něco zvláštního. A učení o tom vyžaduje speciální přístup.“ 18,Ž,USA

„Mladí lidé by se toho měli o sexu dozvědět co možná nejvíce. Výchova by měla být úplně otevřená, mladé lidi spíše podporovat než odsuzovat.“ 18.Ž, USA

 „Sexuální výchova by neměla být stejná jako výchova ostatních předmětů. Dospělí by měli umět měnit své názory na sexualitu  a více brát zřetel na pocity a názory svých potomků. Vždyť je vlastně v sázce jejich život.“ 21,M,Lesotho

 „Já si myslím, že lidé, kteří především potřebují sexuální výchovu jsou rodiče a učitelé. Měli by odložit své zastaralé pocity a začít své potomky komplexně vzdělávat. Hovory s dětmi o sexualitě neznamenají dodávání odvahy k sexu. Místo toho by jim měli pomoci utřídit informace, které k nim přicházejí od vrstevníků. Pomoci jim najít to, co je dobré a co špatné.“ 22,M,Kamerun

 „Sexuální výchova by neměla být stejná jako když hovoříme o sexu se svými kamarády. Měla by nám pomoci zahájit sexuální život v tu pravou chvíli.“ 16,Ž,Srí Lanka

 

Shrnutí

  • Téměř všichni mladí lidé, kteří byli dotazováni řekli, že potřebují více informací o všech aspektech svého sexuálního a reprodukčního zdraví. Tento názor je společný všem mladým obou pohlaví ze všech oblastí světa.
  • Značné množství dotazovaných cítí, že sexuální výchova by měla zahrnovat také pozitivní aspekty sexu, zejména v oblasti vzájemných vztahů.
  • Někteří mladí lidé zejména z Afriky a jižní Asie věří, že sexuální výchova by měla zahrnovat také mravní a náboženskou výchovu ve vztahu k sexuálním problémům.
  • Někteří mladí lidé se hlásí k aktivní roli v sexuální výchově svých vrstevníků.

 

Sexualita a rozmnožování

Spojení lidské sexuality s rozmnožováním může člověku přinášet chvíle radosti, potěšení a uspokojení, na druhé straně však také různé komplikace, problémy a, nebojím se říci, dokonce katastrofy. Co jiného než hrozící katastrofou je třeba neustále větší a větší zalidňování zeměkoule?

V době kamenné žilo na celé naší planetě sotva několik miliónů lidí. Jejich přírůstek byl velmi pozvolný, takže když se začal psát náš letopočet, bylo nás asi 250 miliónů. Tento počet se do roku 1650 zdvojnásobil a mezi lety 1815 až 1830 dosáhl první miliardy. Za dalších sto let přibyla druhá miliarda lidí a té třetí, té už to trvalo jenom třicet let (1939 - 1960). To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby za dalších 15 let, do roku 1975, nepřibyla čtvrtá miliarda, v roce 1987 zaznamenaly světové statistiky pět miliard lidí, ta pátá tedy přibyla za rekordních 12 let a do konce tisíciletí nás už bude zcela jistě více než 6 miliard. Zatímco k prvnímu zdvojnásobení lidstva bylo zapotřebí 1500 let, druhé trvalo už jenom 150 let a pokud potrvá současný trend se všemi populačními opatřeními, bude nadále přibývat každých deset let jedna miliarda lidí.

Známý futurolog a publicista Isaac Asimov zveřejnil děsivé důsledky. Ke kterým by takový růst světové populace vedl. Při dvouprocentním přírůstku obyvatelstva ročně by již kolem roku 2060 bylo 20 miliard lidí. To je asi maximální počet, který by tato planeta ještě mohla uživit. Při setrvalém dvouprocentním přírůstku by se tento počet každých 35 let nadále zdvojnásoboval, takže ze pouhých 1600 let by počet obyvatel Země vážil tolik, co planeta sama. Za dalších 2200 let by obyvatelstvo Země vářilo stejně jako Slunce se všemi planetami dohromady a za dalších 4700 let pak tolik, co celý vesmír. Je to hrůzné pomyšlení.

Stejně chmurné jsou i úvahy o hustotě obyvatelstva. Kolem roku 1975 žilo na jednom čtverečním kilometru planety Země asi 25 lidí. Při předpokládaném dvouúprocentním populačním růstu ročně by se hustota každých 35 let zdvojnásobila. Za 340 let by byla 750krát větší. Celá souš včetně Grónska, Antarktidy, Sahary a Himaláje by vykazovala stejnou hustotu jako dnešní Manhattan, tj. asi 18 600 lidí na kimometr čtvereční. V roce 2320 by musel být takto hustě osídlen už i povrch všech světových oceánů a ostatních vodních ploch Země.

Lidé si právem kladou otázku, co se to vlastně stalo s lidstvem. Člověk se zcela prokazatelně vymknul z osvědčeného přírodního mechanismu samočinné regulace přírůstku všech ostatních biologických druhů. Vždyť přece moudrá příroda prostě nedopustí, aby se některý druh tak nesmyslně přemnožil. Už ve škole jsme se přece učili o účelnosti všech potravinových řetězců. Sluneční energii zpracovávají zelené rostliny, ty pak spásají býložravci, kteří jsou opět potravou masožravců a pokud by některý druh hrozil přemnožením, nedostatek potravy a energetických zdrojů záhy automaticky omezí tuto hrozící nadprodukci.

Člověk je ovšem nejen všežravec a konzument nejvyšší kategorie, nýbrž i největší kazisvět a narušitel přírodních mechanismů. Nerespektuje ekologickou rovnováhu, střílí na všechno, co se pohybuje, a odpadky svých civilizačních produktů už dokázal znečistit řeky, moře i ovzduší. Hrůzou nás však naplňují i naše rozmnožovací schopnosti. Proč je tomu tak?

Když jsem tuto otázku položil nedávno studentům jednoho gymnázia, vytasil se jeden přemýšlivý student s teorií, že prý za všechno asi může naše nezkrotná sexuální vášeň, která se právě v posledním století nebezpečně stupňuje. Že prý tedy přesněji řečeno souložíme s daleko větší intenzitou než naši dědové a pradědové. Ostatně by se tomu zdála nasvědčovat chorobná sháňka po všemožném sexuálním doppingu, lidé jsou ochotni platit astronomické sumy peněz za různé Viagry a podobné nesmysly, nestačí už přirozené sexuální schopnosti, sexualita se stala jakýmsi fetišem moderní doby. Po pravdě řečeno ovšem není možno ten výbuch světové populace svést pouze na zvýšenou sexualitu. Ta už byla přece i v dávných dobách levným potěšením miliónů a ve skutečnosti se i náš pradědeček v tomto smyslu docela dobře činil. Také bychom asi příliš neuspěli s nějakými výzvami ke všeobecné sexuální abstinenci v zájmu zachování celosvětové ekologické rovnováhy.

Pro odpověď na otázku po příčinách přelidnění musíme jít hodně daleko do minulosti. Všechno se nastartovalo tak zvanou neolitickou revolucí, která se někdy nazýcá také revolucí agrární, zemědělskou. Dříve se totiž člověk živil pouze lovem zvěře, sběrem ovoce a některých divoce rostoucích přírodních plodin. Nazýváme ho lovcem - sběračem. Lovil a sbíral, ale nepěstoval a nesklízel. Revoluční obrat pak nastal cílevědomým pěstováním zvířat a rostlin. Současně došlo k další podstatné změně způsobu života. Zatímco dříve byl člověk nucen putovat z místa na místo, po vylovení a vysbírání jednoho rajónu hledat nová loviště, začíná pěstovat domácí zvířata a obdělávat půdu. Usazuje se v primitivní vesnici a od té doby jsme i my svým pobytem většinou odkázáni na jedno bydliště.

Zatím však nedostáváme odpověď na otázku, proč se tito lovci - sběrači nepřemnožili. Vždyť se rozmnožovali stejným pohlavním způsobem, měli vyvinutý stejný sexuální pud a neznali žádnou anztikoncepci. Záhadu objevili teprve angličtí vědci v roce 1975, když našli v jihoafrické poušti Kalahari zbytky těchto kočujících kmenů. Je to jakýsi přírodní skanzen, nefalšovaná doba kamenná. Tito lidé netrpí žádnou z tak zvaných civilizačních chorob. Neznají cuklrovku ani obezitu, nevědí co je to arterioskleróza, vysoký krevní tlak a infarkty. Dokonce ani žaludeční vředy se tam nevyskytují. Jejich dětská a kojenecká úmrtnost je na úrovni nejvyspělejších evropských zemí, přestože žijí v naprosto primitivních životních podmínkách. Vzájemně se nevyvražďují, neválčí, neznají epidemie nakažlivých chorob. A přesto se nepřemnožují! Jejicjh ženy porodí maximálně čtyři děti. Jaký je to rozdíl, mezi nimi a ženou moderní společnosti, která bez jakýchkoliv regulačních opatření je schopna v průběhu svého života těch dětí porodit patnáct až dvacet.

Reprodukční zázrak primitivních lovců - sběračů je způsoben kočovným životem, ale především charakterem výživy. Právě jejich potrava je příčinou nejen toho záviděníhodného zdraví, ale má vliv i na jejich rozmnožovací schopnosti. Na složení potravy je možno svést také opožděný nástup první menstruace a tím i opoždění plodného věku. V poušti Kalahari začíná dívka menstruovat o pět až šest roků později než u nás. Prvních několik menstruačních cyklů je stejně neplodných, takže teprve kolem 19. roku věku může otěhotnět a porodit první dítě. Na rozdíl od našich podmínek však toto dítě 3 - 4 roky vytrvale kojí. Není to dáno zdravotní výchovou a působením profesora Švejcara, ale životní nutností. Při potravinovém sortimentu zahrnujícím pouze lukem a šípem ulovenou zvěř a nasbírané divoce rostoucí lesní plodiny by bez kojení malé dítě záhy zemřelo hlady. Nejsou k dispozici žádné obilniny, žádné kašičky, žádné mléko ochočených zvířat. Mateřské mléko je jediným možným prostředkem výživy těchto malých dětí.

Vzhledem k charakteru životosprávy tato intenzivně kojící žena nemá zpravidla menstruaci a je tedy po celou dobu kojení neplodná. Také u nás je kojení přirozenou regulací plodnosti, většinou však brzy dochází k přikrmování kašičkami, takže neplodnost našich kojících žen není absolutní. Ostatně málokterá naše žena taky kojí čtyři roky.

Dlouhodobé intenzivní kojení bez přikrmování spojené s potravinovým vzorcem lovců - sběračů a kočovný způsob života zajišťuje automaticky ten nejvýhodnější interval mezi porody jednotlivých dětí. Ženy před neolitickou agrární revolucí mají jistotu, že další potomek se nenarodí dříve než za čtyři roky. A díky tomuto způsobu života pak nejenom první menstruace nastupuje později, ale také podstatně dříve dochází k vyhasnutí menstruačního cyklu, u ženy daleko dříve nastupuje klimaktérium, takže bez jakékoliv antikoncepce a bez jakýchkoliv jiných regulačních opatření porodí v průběhu celého svého života maximálně čtyři děti. A co víc - za celý život má jenom nepatrný počet menstruačních krvácení.

Neustále se opakující menstruační cyklus je totiž dalším problémem, nad kterým si vědci již dlouhá léta lámali hlavu. Proč v přírodě, kde je všechno tak účelně uspořádáno a zařízeno, kde všechny mechanismy fungují s maximální úsporou a šetrností, dochází právě u člověka k tak neefektivní a nehospodárné činnosti, jakou je menstruační krvácení? Každé čtyři týdny se z vaječníku uvolňuje vajíčko, dozrává sliznice v děloze, aby případně toto oplozené vajíčko mohla přijmout a teprve když k otěhotnění zpravidla nedojde, vylučuje se tato sliznice z těla ven v podobě menstruace. Krevní ztráta 60 - 80 ml je sice malá, ale z hlediska moudré a hospodárné přírody zcela zbytečná.

Každá žena žijící v moderní společnosti je více než polovinu svého života nadána fenoménem plodnosti. V České republice statistika udává nejmladší těhotnou dívku dvanáctiletou a nejstarší měla 56 let. Neustále probíhající menstruační cykly a zkracující se intervaly mezi možnými těhotenstvími způsobují, že prakticky od 12 do 56 let žena neví dne ani hodiny, kdy otěhotní a pokud by žila nechráněným pohlavním stykem se zdravým mužem, je schopna v průběhu života porodit téměř dvacet dětí. „Zbytečné“ menstruace zaplavují tělo „zbytečnými“ hormony, což má také nemalý vliv na vznik rakoviny vaječníků, dělohy a prsu.

Uprostřed africké pouště však žijí ženy, u nichž je možno počet menstruací za celý život spočítat na prstech, porodí maximálně čtyři děti ve čtyřletých intervalech a rakovinu ženských pohlavních orgánů neznají. Naskýtá se tedy docela pravděpodobná úvaha, že asi i my všichni zde žijící jsme v okamžiku svého narození byli předem naprogramovánií na způsob života lovců - sběračů. Zemědělstvím a zrušením kočovnictví jsme se tomuto naprogramování zprotivili a daní za to pak není jenom stále se opakující menstruační krvácení, rakovina, ale také neobyčejně vysoká plodnost.

Neolitická agrární revoluce ya nový způsob života však lidem přinesl kromě zvýšené plodnosti ještě další trápení. Byl to především výskyt infekčních onemocnění. Původní lovci - sběrači v důsledku kočovného života přicházeli znovu a znovu do panenského terénu bez choroboplodných zárodků. Teprve po usídlení v primitivní vesnici, doslova na hnoijišti odpadků, v nedostatečných hygienických podmínkách, začaly bujet všechny infekční metly lidstva, které pak vrcholily středověkými morovými ranami.

Po mnohá staletí tak byla nadměrná plodnost jaksi „opravována“ právě zvýšenou kojeneckou a novorozeneckou úmrtností a rozsáhlými epidemiemi, takže většina narozených dětí vůbec do věku plodnosti nedospěla. Teprve v posledním století, kdy i do nejzapadlejší africké vísky proniklo očkování a základní hygienické návyky, dostala většina narozených dětí příležitost dospět a pokračovat v rozmnožovacím programu. V té chvíli byla odpálena biologická časovaná bomba, jejíž doutnák byl zažehnut již neolitickou agrární revolucí a po celá dlouhá staletí byl díky epidemiím nečinný. Jak tedy ven z této šlamastiky?

A tady bych chtěl znovu připomenout onoho chytrého studenta gymnázia, který měl řešení hned pohotově: „Zpátky do pralesa a všechno bude zachráněno!“ Opravdu by bylo velice jednoduchým řečením vyfasovat luk a šípy, zapomenout na zemědělství a začít kočovný pralesní život. Cesta zpátky je však pro nás bohužel uzavřena. Vyhnání člověka z idylické doby kamenné má z dějinného pohledu přímo apokalyptický charakter vyhnání z Ráje. Nejen že by pro nás všechny už zdaleka nebylo dosti zvěře a lesních plodin, ale dovolím si pochybovat o tom, že by někdo z nás tím lukem a šípem něco vůbec trefil a už vůbec si neodvážím tvrdit, že by byl člověk na sklonku dvacátého století ochoten vzdát se všech civilizačních vymožeností. Vzhledem ke svému biologickému naprogramování tedy zkrátka musíme žít nepřirozeně. A proto tedy musíme také sahat k nepřirozeným způsobům regulace potomstva. Děláme to za účelem vlastní záchrany a přežití dalších generací lidstva.

 

Plánované rodičovství

Plánované rodičovství je ve všech civilizovaných zemích světa považováno za základní lidské právo. Nebylo sice původně zahrnuto do Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948, o dvacet let později však byla tato situace napravena a Mezinárodní konference OSN o lidských právech konaná v Teheránu v dubnu a v květnu 1968 se k tomu vyjadřuje zcela jednoznačně:

 „Rodiče mají základní lidské právo svobodně a zodpovědně rozhodovat o počtu svých dětí a o časovém odstupu mezi nimi.“ (článek 16).

Toto právo bylo pak ještě potvrzeno a rozšířeno na 1. Světové populační konferenci konané v Bukurešti v roce 1974:

„Všechny dvojice i jednotlivci mají základní právo rozhodovat svobodně a zodpovědně o počtu svých dětí a o časovém odstupu mezi nimi a k tomuto jednání mají dostat informace a prostředky. Zodpovědnost dvojic a jednotlivců ve využití tohoto práva bere v úvahu životní potřeby jejich žijících a budoucích dětí a jejich zodpovědnost ke společnosti.“ (§ 14 f.)

Bukurešťské prohlášení bylo schváleno 136 státy, mezi nimiž pochopitelně nechyběla ani naše republika. Všechny další populační konference OSN (1984 Mexico City a 1994 Káhira) pak toto základní právo potvrdily a mnoho zemí světa je včlenilo do své ústavy. Česká republika bohužel ve své Listině základních práv a svobod právo na plánované rodičovství postrádá. Ať už omylem nebo úmyslně nebylo sem začleněno ani bývalým Federálním shromážděním ČSFR, ba dokonce i takový význačný bojovník za lidská práva, jakým je president Václav Havel, respektive úředníci jeho kanceláře, se k tomuto základnímu lidskému právu chovají přinejmenším zdrženlivě.

Podpis představitelů naší země na mezinárodním dokumentu je nicméně závazný, takže bychom se mohli zamyslet nad tím, čeho se nám tím právem dostává. Máme dostat informace a prostředky k možnostem regulace vlastního potomstva. Informacemi není možno myslet nic jiného než sexuální výchovu. A prostředky? Co svět světem stojí, byly vynalezeny pouze tři a nic víc. Jsou to: sexuální abstinence, antikoncepce a umělý potrat. A právě o těchto prostředcích plánovaného rodičovství pojednáme v následujících kapitolách.


Autor: MUDr. Radim Uzel CSc.
© 2001 - 2013 Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu | používáme phpRS