Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu

Antikoncepční kuchařka

Sexuální abstinence - Antikoncepční kuchařka


Níže uvedený text je kapitola z knihy MUDr. Radima Uzla Antikoncepční kuchařka, která vyšla v Gradě v roce 1999. Některé uvedené konkrétní způsoby antikoncepce již nemusí být aktuální, kniha však přesto stojí za přečtení.

Pokud na besedách s mladými lidmi přijde řeč na sexuální abstinenci jako na nejspolehlivější a nikdy neselhávající metodu regulace porodnosti, vídávám v řadách obecenstva pohrdlivé úsměšky svědčící o tom, že se tato metoda netěší zrovna veliké popularitě. A skutečně: kdybychom měli v rámci sexuální výchovy nabádat lidi k tomu, aby souložili pouze v té chvíli, kdy se chystají zplodit potomka, jsem přesvědčen o tom, že by nás dlouho nikdo nebral vážně. Pokud by totiž každý člověk udělal jakousi inventuru své sexuality a spočítal pohlavní styky "rozmnožovací" a potom ty "pro radost", ta druhá skupina našich souloží zcela bezpečně vede. Člověk dokázal v mnoha případech oddělit sexualitu od rozmnožování a velmi jasně rozlišuje její dimenze "prokreační" (rozmnožovací) od "rekreačních" (oddychových).
 V žádném případě bych tím nechtěl říci, že je sexuální abstinence k ničemu. Především je zcela nezbytná ve velmi mladých věkových obdobích člověka. Hrůzné případy dvanáctiletých a třináctiletých těhotných jsou opravdu varovné. Vždyť i ten největší sexuální liberál musí zastávat názor, že v tak mladých věkových skupinách je pohlavní styk vysloveně nežádoucí a sexuální abstinence zůstává jediným výchovným cílem. Pokud ovšem s mladými lidmi začnete diskutovat na toto téma, okamžitě se objeví otázka: "Tak nám tedy řekněte, pane doktore, odkdy?" Tento dotaz se táhne jako červená nit veškerým sexuálním poradenstvím a sexuální výchovou. Jednoznačná odpověď neexistuje, protože se často vyskytuje výrazný rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem. Učitelé by o tom mohli vyprávět zkazky, jak jsou v jedné třídě stejně staré děti velmi často různě sexuálně vyspělé. Takže bychom snad mohli razit heslo "čím později, tím lépe".
 A skutečně třeba v USA mají tak zvané "zdrženlivé" sexuálně výchovné programy prioritu. V pubertální mládeži jsou všemožnými způsoby propagovány pocity, že je skutečným hrdinstvím odmítnout soulož. "Řekni ne!" hlásají samolepky na školních sešitech, nápisy na tričkách a pestrobarevné šňůrky do bot. Nutno ovšem podotknout, že současně však sexuální výchova hlásá možnosti tak zvaného nekoitálního, neboli "nesouloživého" sexu, jako přirozeného ventilu mladistvého sexuálního napětí. Patří sem především onanie, která v průběhu posledních desetiletí prodělala proměnu od zatracované, škodlivé a málem smrtelné aktivity přes neškodnou libůstku až po současné hodnocení jako blahodárné a všestranně prospěšné činnosti. Patří sem však také veškeré párové aktivity často velmi tvrdého pettingu včetně orálního sexu, který se v rámci zábrany nežádoucího otěhotnění může rovněž jevit jako aktivita pro mládež doporučení hodná. V tomto případě je ovšem nutno sice upozornit na absolutní antikoncepční účinnost, avšak bohužel velice malou prevenci sexuálně přenosných nemocí. Ostatně je velice zajímavé, jak i dospělí často podceňují možnost infekce při láskyplném líbání a olizování partnerského genitálu.
 Propagace sexuální abstinence s možnostmi nekoitálních aktivit nepředstavuje nejen jakýsi kuriózní americký import, ale je jistě chvályhodným tématem i tuzemské sexuální výchovy. Snad by měla být ještě více zdůrazňována nutnost stabilního vztahu, výběru zdravého partnera a úzkostlivé dodržování nejen pohlavní, ale i ústní hygieny.
 A ještě jeden druh sexuální abstinence stojí za zmínku. Je to tak zvaná periodická sexuální abstinence. Spočívá ve využívání méně plodných období v menstruačním cyklu ženy. V minulosti šlo většinou o součást náboženského tabu, vědecký základ k určování více a méně plodných period položil až v roce 1929 v Rakousku profesor Knaus a o rok později nezávisle na něm dr. Ogino v Japonsku. Teprve v této době, asi před 80 lety, bylo zjištěno, že uvolnění vajíčka z vaječníku - ovulace - má poměrně přesnou souvislost s menstruačním krvácením, objevuje se totiž zhruba uprostřed cyklu. Od starověkých dob až do třicátých let dvacátého století se totiž lidé mylně domnívali, že ovulace je totožná s menstruací a maximální možnost otěhotnění je tudíž těsně po skončení menstruačního krvácení. Je zajímavé, že ani osmdesát let po objevech Knause a Ogina není u nás většina lidí s tímto základním biologickým faktem seznámena. O souvislostech menstruace a ovulace ví sotva polovina našich obyvatel.
 Trvalo však opět několik desetiletí, než začaly být tyto poznatky uplatňovány jako metoda regulace plodnosti. Toto uplatnění může být použito buď za účelem zábrany nežádoucího těhotenství - když se partneři vystříhají nechráněného pohlavního styku v období zvýšené plodnosti (tak zvaná metoda periodické sexuální abstinence), nebo naopak, když v případech nechtěně bezdětného manželství plánují pohlavní styky právě na období  nejvyšší možnosti otěhotnění (cílená soulož).
 Jako nejjednodušší způsob stanovení ovulace podle menstruačního cyklu je prosté zaznamenávání každého menstruačního krvácení. K uvolnění vajíčka dochází zpravidla 14 dní před začátkem další menstruace, maximální rozpětí je 12 - 16 dní. Takový výpočet ovšem může fungovat pouze u ženy s naprosto pravidelným menstruačním cyklem. Vzhledem k častým nepravidelnostem, které menstruaci u mnoha žen provázejí, se můžeme řídit různými pomocnými úkazy.
 Takovým velmi typickým znamením jsou změny základní (bazální) tělesné teploty. Po uvolnění vajíčka (ovulaci) vzniká ve vaječníku tak zvané žluté tělísko produkující hormon, který má vliv na zvýšení této teploty. Je zajímavé, že teprve v roce 1947 se po prvé objevil nápad využívat tohoto zvýšení teploty k výpočtu neplodných dnů. Už od roku 1933 bylo známo, že zase na jiný vaječníkový hormon reaguje hlen v děložním hrdle. Tento hlen se v období ovulace stává řídkým, tažným a kluzkým. Využívání změn tohoto hlenu jako antikoncepčního opatření vypracoval australský gynekolog John Billings se svou manželkou Evelyn. Kromě toho je také možno gynekologickým samoobslužným vyšetřením zjišťovat stav děložního čípku. Čípek při ovulaci měkne a zevní ústí děložního hrdla se mírně pootevírá. Výpočet plodných a neplodných dnů se pochopitelně stane bezpečnějším, když se všechny tyto metody kombinují a jejich výsledky se vzájemně porovnávají.
 Existuje ještě mnoho dalších způsobů, jak zjistit u ženy ovulaci. Některé z nich jsou ovšem pro každodenní používání nedostupné a komplikované. Ovulaci můžeme třeba přímo pozorovat při takzvané laparoskopii, kdy vsunutím optického přístroje do břišní dutiny můžeme uvolňování vajíčka z vaječníku přímo vidět. K tomu je ovšem třeba celkové narkózy a takové vyšetření se už podobá malé operaci. V poslední době si celou situaci můžeme ulehčit pozorováním pomocí ultrazvuku. Nebo můžeme sledovat hladiny různých hormonů v krvi a podle křivky jejich vylučování poměrně přesně ovulaci stanovit. Dříve to předpokládalo dobrou laboratoř a každodenní odběry krve, v dnešní době existují také jednodušší metody, jsou ovšem dosti nákladné. Poměrně jednoduchým způsobem je mikroskopické sledování změn v hlenu z děložního hrdla. V období kolem ovulace totiž nabývá zvláštního charakteru. Původně nepřehledné mikroskopické struktury se v období ovulace začínají soustřeďovat do zvláštního stromečkovitého uspořádání připomínajícího listy kapradí.
 V roce 1959 objevil známý endokrinolog B. Zondek zajímavý jev, že podobně jako hlen děložního hrdla začínají při ovulaci krystalizovat i jiné výměšky v těle, například hlen vylučovaný nosní sliznicí. Odtud už nebylo daleko ke zjištění stromečkovitých struktur v období ovulace i ve slinách. V té době ovšem většině žen chyběl mikroskop, takže stromečkovité struktury ve slinách zůstaly jenom v úzkém zájmu několika výzkumných pracovišť. Devadesátá léta dvacátého století přinesla však mnohým ženám kapesní pohotové mikroskopy ke zjišťování struktury zaschlých slin, takže zjišťování ovulace touto metodou se stalo málem jakousi módou. Počáteční nadšení však brzy ochladlo, protože se začaly objevovat i určité falešně negativní výsledky závislé na složení potravy a na mnoha jiných životních okolnostech.
 Přesné stanovení termínu ovulace k výpočtu plodných a neplodných dní by ovšem nemělo žádný význam, kdybychom neznali délku životnosti uvolněného vajíčka a dobu, po kterou jsou mužské spermie v ženském těle oplození schopné. Naštěstí je životnost ženských i mužských zárodečných buněk limitována i když o jejím přesném ohraničení máme zatím představy nejisté. Vajíčko musí být oplodněno do 12, nejpozději však do 24 hodin po ovulaci, potom jeho schopnost oplodnění zaniká. Horší je to se spermiemi. Ty jsou třeba v pochvě pohyblivé jenom několik hodin, v děložním hrdle, v děloze a ve vejcovodu mohou žít však až několik dní. Jejich pohyblivost však ještě neznamená, že jsou schopny vajíčko oplodnit. Většinou se tato doba odhaduje asi na 3 dny, byly však popsány případy, kdy spermie oplodnila vajíčko ještě za 7 dní. Po této době už s největší pravděpodobností žádná spermie není schopna vajíčko oplodnit. Znamená to, že doba plodnosti v menstruačním cyklu v závislosti na termínu ovulace je opravdu značně časově omezena.
 V různých antikoncepčních návodech většinou chybí výpočty plodných a neplodných dnů pomocí výše uvedených ukazatelů. Je to většinou proto, že se opravdu jedná o nepříliš spolehlivou metodu zejména vzhledem k ovulačním nepravidelnostem. Ačkoliv se o tom gynekologové již několik desetiletí vášnivě dohadují, může totiž existovat i tak zvaná vyprovokovaná ovulace mimo jakékoliv vypočítané termíny. Vzhledem k tomu, že periodická sexuální abstinence je jedinou metodou k regulaci početí, kterou povoluje římsko-katolická církev, bude zapotřebí zejména vzhledem k hluboce věřícím ženám zmínit se o všech těchto metodách a výpočtech, současně však také upozornit na občasnou možnost selhání. V gynekologické literatuře jsou totiž popisovány případy, kdy žena otěhotněla při pohlavním styku i v průběhu menstruace. Je to sice velice málo pravděpodobné, ale zcela vyloučit se to nedá.

Metoda teplotní, hlenová a symptotermální

 Po uvolnění vajíčka z vaječníku uprostřed menstruačního cyklu vzniká na vaječníku tak zvané žluté tělísko, které vyrábí hormon progesteron. Kromě toho, že řídí proměnu děložní sliznice tak, aby byla připravena k přijetí a uhnízdění oplodněného vajíčka, způsobuje tento hormon také zvýšení tělesné teploty o 0,2 - 0,4O C. Tato zvýšená teplota se udržuje prakticky po celou druhou polovinu menstruačního cyklu až do následujícího menstruačního krvácení. Zvýšení teploty svědčí také o tom, že ovulace proběhla. U více než 80 % případů teplota stoupne ze dne na den, u ostatních se zvyšuje stupňovitě v průběhu dvou až tří dnů. Tam, kde ovulace z jakéhokoliv důvodu nenastává, zůstává teplota na stejné úrovni po celou dobu cyklu.
 Důležitý je způsob měření této teploty. Tělesná teplota je totiž závislá také na příjmu potravy, především teplých nápojů. Proto teplotu měříme za standardních podmínek ráno bezprostředně po probuzení, měříme vždy na stejném místě a to buď v ústech, v konečníku nebo v pochvě. I když běžný lékařský teploměr ukáže konečnou hodnotu už asi za půl minuty, doporučuje se pro jistotu měření nejméně tři minuty v konečníku nebo v pochvě a čtyři až pět minut při měření v ústech. Teplota se zapisuje do speciálního menstruačního kalendáře s označovanou stupnicí, takže v typických případech od menstruace k menstruaci vykáže tak zvanou dvoufázovou křivku. V první polovině cyklu bývá tato křivka nižší, ve druhé polovině pak o 0,2 - 0,4O C vyšší, přičemž drobné jednodenní výkyvy nejsou podstatné.
 Pro výpočet neplodných dnů je nejbezpečnější tak zvané pravidlo "tři po šesti". Jestliže se totiž naměří ve třech po sobě následujících dnech teplota vyšší než v šesti dnech předcházejících, znamená to nástup neplodného období až do začátku příští menstruace. Opět musím připomenout, že se jedná o průměry naměřených hodnot a epizodické jednodenní výkyvy je možno přehlédnout. Teprve po těchto třech dnech zvýšené bazální teploty můžeme spoléhat na to, že v ženských rodidlech už s největší pravděpodobností nepřežívá vajíčko schopné oplození.
 Pro jistotu se však vyplácí brát ohled ještě na charakter hlenu vylučovaného z děložního hrdla. Tento hlen můžeme zjišťovat v poševním vchodu. Ve dnech bezprostředně po menstruaci je hlen hustý, tvoří se v menším množství, často jej mezi stydkými pysky nemůžeme nalézt. Proto se také tomuto období říká "suché dny". Když se blíží ovulace, stává se hlen řidším, vodnatým, vysoce kluzkým a tažným. Uvolňuje se z děložního hrdla ve větším množství, takže je dobře hmatný mezi stydkými pysky, ulpívá na toaletním papíru a je ho možno vytahovat mezi prsty až na vzdálenost několika centimetrů. Tyto změny jsou nejvíce patrné právě tři dny před ovulací a dva dny po ní a představují tak nejplodnější období v celém menstruačním cyklu. Potom se vlivem hormonu žlutého tělíska charakter hlenu zase změní a nastupují opět suché dny.
 Během dnů bezprostředně po menstruaci má žena zřetelný pocit suchosti poševního vchodu a dotyk toaletního papíru například v souvislosti s močením nezanechává žádné stopy hlenu. Při prvním objevení nemá sice hlen ještě vysloveně tažný charakter, ale i nález hustšího a méně kluzkého hlenu svědčí o tom, že pomenstruační suché dny končí. Tato změna nastává průměrně šest dní před ovulací. Někdy se udává ovšem období většího rozptylu - od prvního objevení hlenu zbývá do ovulace 3 - 10 dní. Jen zcela výjimečně bylo někdy zaznamenáno období delší. Když se pak ovulace blíží, žena má stále vlhčí pocit spojený s určitou kluzkostí. Stydké pysky po sobě vzájemně lépe kloužou, na prstě se objeví značně pružný, tažný a podstatně řidší hlen. Vzhledem se tento hlen podobá syrovému vaječnému bílku. Někdy je uprostřed cyklu ještě mírně narůžovělý, což je dáno mikroskopickým krvácením, které někdy ovulaci provází.
 Poslední den výskytu tohoto řídkého a tažného hlenu označujeme jako "hlenový vrchol". Není to tedy den, kdy se vyskytuje největší množství hlenu, ale poslední den výskytu. Následujícího dne se hlen stává opět hustým a méně tažným, eventuálně se objevují "suché dny", trvající až do následující menstruace. Je ovšem nutno zdůraznit, že na změny hlenu může působit zánětlivé onemocnění pochvy provázené výtokem, nebo i sexuální vzrušení, při kterém se většinou v poševním vchodu zvýšené zvlhčení taky projevuje.
 Pozorování hlenu by se proto mělo dít ve vyhovujícím čase, většinou když jde žena ráno na toaletu. Po vymočení někdy bývá patrná dokonce visící nitka takzvaného "plodného hlenu". Každodenní pozorování se může zaznamenávat do menstruačního kalendáře písmeny H = hlen a S = sucho, nebo různými barvami. Vyplatí se také hlen označit ještě dalším znamením jiné pozorované kvality, jako například hustý, lepkavý, čirý, tenký, kluzký, bílý apod. Změny hlenu nastávají u každé ovulující ženy, mají však často individuální charakter, kterému se naučí porozumět právě žena sama. Vrchol tažnosti, řídkosti a hojnosti hlenu se do kalendáře nápadně označí a od následujícího dne se pak dny číslují 1, 2, 3,. V případě, že se v průběhu těchto dnů objeví znovu tažný hlen, označí se znovu a dny se počítají od začátku.
 Pokud se hlenová metoda používá k antikoncepčním účelům, je možno mít nechráněný pohlavní styk bezprostředně po menstruaci, kdy se zpravidla objeví první suchý den. Jakmile se však objeví první stopy vlhkosti, nebo je-li možno objevit stopy hlenu na toaletním papíru, případně mezi prsty, žena by se měla pohlavního styku zdržet. I v průběhu suchých dnů se doporučuje pohlavní styk pouze ob den, protože zbytek mužského semene může být následujícího dne zaměněno za začátek ovulačního hlenu. Po dni vrcholného výskytu hlenu se doporučuje sexuální abstinence ještě tři dny (označované v kalendáři 1, 2, 3) a od následujícího dne je pak možná nechráněná soulož až do začátku následující menstruace.
 Ještě však existuje jedna komplikace hlenové metody. Občas se totiž vyskytne chybění suchých dnů v první polovině menstruačního cyklu. To se může stát zejména u žen, které mají cyklus značně kratší (25 dní a méně). První fáze cyklu je tak zkrácena a ovulace se dostavuje dříve. V takovém případě se doporučuje nechráněný styk až v druhé polovině cyklu, tedy až čtvrtý den po výskytu ovulačního vrcholu.
 Někdy se v rámci periodické abstinence mluví také o takzvané symptotermální teplotě. Co toto učené slovo znamená? Symptomy - to jsou všechny příznaky ovulace včetně popisovaných změn hlenu a k tomu se ještě připočítá křivka bazálních teplot - metoda termální. Někteří nadšení propagátoři hlenové metody tvrdí, že je sama o sobě dostatečná a že teploty se již měřit nemusí. Argumentují zbytečnou složitostí zejména pro zaměstnané ženy a ženy v rozvojových zemích. Tato námitka se však zdá být nepotvrzena. Ostatně i prostým selským rozumem je pochopitelné, že čím více ukazatelů ovulace se sleduje, tím musí být metoda přesnější a spolehlivější.
 Některé ženy v den své ovulace bezpečně pociťují určitou bolest v podbřišku, u jiných se zase v termínu ovulace objevuje slabý náznak krvácení (viz růžové zbarvení ovulačního hlenu). Někdy je ještě možno všechny tyto úkazy doplnit vyhmatáním děložního čípku. Je sice pravda, že některé ženy mají zábrany sahat si prsty hluboko do pochvy, nicméně v poloze v podřepu je většina žen schopna si svůj děložní čípek nahmatat. Toto vyšetření je možno provádět prsty pravé ruky s levou nohou pokrčenou na židli (u těch, které píší a vyšetřují se levou rukou, bude pochopitelně pokrčena noha pravá). Bezprostředně po menstruaci je děložní čípek tuhý asi jako nosní chrupavka, uprostřed jeho vyklenutí je důlek nebo štěrbina - to je otvor vedoucí do dělohy). Čtyři až pět dní po ovulaci čípek měkne, místo charakteru nosní chrupavky má pohmatový charakter dolního rtu a současně se špičkou prstu může žena přesvědčit o tom, že se otvor vedoucí do dělohy mírně pootevírá. V období ovulace je čípek také obtížněji dosažitelný.
 Všechny tyto popsané způsoby samovyšetřování mají nespornou přednost v tom, že se žena učí rozumět svému vlastnímu tělu. Australský doktor Billings s nadšením vyučuje ženy ve všech těchto metodách a jak sám přesvědčivě říká, ke každé ženě hovoří její přirození vlastní intimní řečí. Propagace periodické sexuální abstinence s využíváním zejména hlenové metody je také velikým ústupkem katolické církve, která dříve přísně zakazovala jakékoliv intimní dotyky a jejíž přísná opatření byla dokonce i na úkor normální hygieny. Přivítejme proto skutečnost, že i kněží již vysvětlují ženám jak správně pátrat prsty mezi stydkými pysky, vytahovat mezi prsty hlen nebo hlubokými hmaty si vyšetřovat tvrdost či měkkost děložního čípku.
 Využívání symptotermální teploty se tedy v prvních dnech po menstruaci řídí podle charakteru hlenu - soulož je dovolena pouze v "suchých" dnech. Po ovulaci je možno řídit se podle bazálních teplot (pravidlo "tři po šesti" - viz výše), zjišťování hlenu zde může hrát podpůrnou a kontrolní roli. Pokud se řídíme oběma kriterii mají třetí den zvýšení bazální teploty a čtvrtý den po vrcholu hlenu stejnou výpovědní hodnotu a znamenají bezpečné období. Někdy se tomu říká metoda dvojí kontroly. Vyšetření děložního čípku, slabé ovulační špinění a ovulační bolest v podbřišku mohou hrát další podpůrnou roli. Tato znamení však sama o sobě spolehlivou metodu neznamenají. Zejména bolest v podbřišku může výt úplně jiného původu. Ostatně, koho občas nebolí břicho?
 Závěrem pomocných metod při periodické sexuální abstinenci zbývá ještě se zmínit o tak zvané prosté kalendářové metodě, která byla dříve velmi doporučovaná. Sama o sobě ovšem představuje ne příliš spolehlivý způsob určování termínu ovulace. Je tomu tak proto především, že u většiny žen nejsou ani dva po sobě následující menstruační cykly úplně stejné jak do celkové délky, tak co do načasování ovulace. Nicméně existuje určité procento žen, u nichž chodí menstruace i ovulace zcela pravidelně jako hodinky. U takové ženy samozřejmě i prostá kalendářní metoda funguje k naprosté spokojenosti.
 Tato metoda vychází z pozorování, že ovulace nastává 12 - 16 dní před prvním dnem následující menstruace. Na tomto základě se podle délky předcházejícího cyklu dá usuzovat na termín ovulace v cyklu následujícím. K tomu je ovšem ještě třeba počítat s životností vajíčka a spermie. Čím více předcházejících cyklů je bráno v úvahu, tím je metoda spolehlivější. Zkušení autoři doporučují, aby bylo bráno v úvahu nejméně šest předcházejících a po sobě následujících menstruačních cyklů. Výpočet je pak velice jednoduchý.
Počet dnů nejkratšího cyklu minus 20 = první plodný den.
Počet dnů nejdelšího cyklu minus 10 = poslední plodný den.
Například délky posledních šesti menstruačních cyklů byly 28, 26, 28, 29, 27 a 29 dní. Pak platí:
26 - 20 = 6
29 - 10 = 19
Počítáno od prvního dne menstruace se žena musí zdržet pohlavního styku od 6. do 19. dne, tedy plných 14 dní. Někteří autoři připouštějí místo čísel 20 a 10 odečíst čísla 18 a 11, tedy:
26 - 18 = 8
29 - 11 = 18
Žena může souložit ještě o dva dny déle před ovulací a začít o jeden den dříve po ovulaci. Doba doporučené sexuální abstinence se tedy zkrátí o tři dny, místo 14 dní trvá jen 11 dní, ale je to už na úplné hranici bezpečnosti metody.

Přirozená a spolehlivá metoda?

 Metoda periodické sexuální abstinence vypočítaná pomocí plodných a neplodných dní bývá často označována jako metoda "přirozeného plánování rodičovství". Toto označení však není z několika důvodů úplně přesné. Především se může zdát, že všechny ostatní metody jsou jaksi nepřirozené a tím jsou automaticky odsunuty na druhou kolej. Vzniklo to všechno nepřesným překladem anglického slova "natural". To znamená "přirozený" i "přírodní". Ve spojení s těmito metodami plánovaného rodičovství bychom tedy měli používat spíše označení "přírodní". Vždyť ostatně ani jiné paramedicinské postupy v lékařství neoznačujeme jako "přirozenou", nýbrž "přírodní" medicínu. Kdybychom v hodnocení antikoncepce postupovali velmi přísně, museli bychom si chtě nechtě přiznat, že každé ovlivňování lidské plodnosti je vlastně do jisté míry "nepřirozené". Proč musí lidstvo k tomuto nepřirozenému jednání sáhnout, jsme si vysvětlili už dříve. Nepřirozený je totiž celý náš způsob života. Nepřirozené je požívání zemědělských produktů, očkování proti infekčním nemocím a konečně nepřirozeným opatřením je už sama existence sociálního státu, který přerozděluje prostředky ve prospěch potřebných a vlastně tak narušuje biologickou rovnováhu. Pokud přichází do rozvojových oblastí světa vyspělá medicína s účinnými očkovacími látkami, musí druhou rukou současně nabízet neméně účinnou antikoncepci.
 Ostatně i přirozenost pravidelného zákazu a odříkání pohlavního styku, často téměř polovinu menstruačního cyklu, je značně pochybná. Člověk je totiž bytostí trvale sexualizovanou, nezná dobu říje, své sexuální tužby většinou prožívá na menstruačním cyklu nezávisle. Zdá se dokonce, že u některých lidí je potřeba pohlavního styku nejvyšší právě v tom období, kdy je těhotenství nejvíce pravděpodobné, tedy ve dnech, kdy soulož tato "přirozená" metoda zakazuje. Zákaz sexuálního styku mohou tito lidé tedy vnímat jako značně nepřirozený.
 Také se spolehlivostí periodické sexuální abstinence to není tak jednoznačné. Tato metoda totiž snad ze všech ostatních metod regulujících plodnost klade nejvyšší nároky na ukázněnost uživatelů, na jejich spolupráci a na ochotu podrobit se stanoveným pravidlům. Z toho pramení také obtížnost stanovení její spolehlivosti. Účinnost a spolehlivost každé antikoncepční metody spočívá totiž nejen v metodě samé, ale také v tom, jak spolehlivý je její uživatel, zda nečiní nějaké chyby nebo zda dodržuje všechny předpisy. Některé druhy antikoncepce jsou proti takovým chybám uživatele méně odolné. Tak třeba při zavedeném nitroděložním antikoncepčním tělísku je chyba uživatelky prakticky nulová, nepočítáme-li třeba takový kuriózní případ, že by ženě toto tělísko vypadlo a ona by si toho nevšimla, nebo kdyby si tělísko před pohlavním stykem nějakým způsobem sama odstranila. Hormonální antikoncepce spočívající v každodenním užívání tablet ovšem už takovou chybu může mít - stačí jenom vynechat tabletu. Při užívání injekční metody nebo podkožních antikoncepčních tyčinek se zase možnost chyby uživatelky rapidně snižuje.
 Velikou možnou chybou uživatele je zatížena třeba metoda přerušovaného pohlavního styku. Tady je nositelem chyby zase naopak muž, který nedokázal přerušit soulož v pravou chvíli, nebo dopustil možnost otěhotnění zbytkem semene v močové rouře po předcházejícím pohlavním styku.
 Periodická sexuální abstinence, spočívající v absolutním zákazu soulože v plodných dnech, je k chybám v užívání náchylná poměrně nejvíce. Popud k riskování a porušení pravidel může přijít od muže, od ženy, nebo od obou partnerů. Víme přece velmi dobře, že někteří lidé jsou už svým založením přímo stvořeni k riskování. Vybírají si nebezpečná povolání, sázejí vysoké finanční sumy do všemožných loterií a soutěží, předjiždějí autem plnou čáru na nebezpečných místech, sjíždějí nebezpečné říční peřeje na vratkých plavidlech nebo se třeba vydávají pěšky na severní pól. Pro tyto životní kaskadéry se pochopitelně metoda periodické sexuální abstinence vůbec nehodí. Navíc ještě většinou úspěšné zvládnutí rizika svádí k opakování. Lidé rádi pokoušejí osud zejména pokud se jim riziko vyplatilo. Když tedy po jednom nechráněném styku v nebezpečném období k těhotenství nedojde - a takový případ nastane poměrně často - přímo to vybízí k dalšímu riskování a celá tato metoda sloužící k zábraně nežádoucího otěhotnění se sesype jako domeček z karet.
 Zanedbatelná není ani možná chyba metody samotné. Vzhledem k výše uvedené časté chybě uživatelů se ovšem v takových případech špatně rozlišuje. Víme dobře, že u člověka může někdy dojít k takzvané vyprovokované ovulaci, která třeba v důsledku jakéhokoliv popudu, může to být i bouřlivý pohlavní styk, spustí uvolnění vajíčka z vaječníku i v pečlivě vypočítaném "bezpečném" období. Jako blesk z čistého nebe se vajíčko uvolní zrovna ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Není to sice příhoda u člověka častá, tak třeba u králíka k ní dochází pravidelně, ale počítat s ní nicméně čas od času musíme. Kromě toho se stává, že všechny změny, kterými se projevuje ovulace, bazální teplota i charakter hlenu, mohou u člověka podléhat vlivu přidružených nemocí, vyšší nervové činnosti, psychických stavů nebo stresových situací. Ne nadarmo propagátoři periodické abstinence upozorňují na to, že v případech jakéhokoliv onemocnění nebo v situacích nervového napětí, přepracovanosti a jiných nenadálých příhod, které narušují životní pohodu, se stává výpočet neplodných dnů problematickým a nevyplatí se na něj stoprocentně spoléhat.
 Představme si například, že má žena v průběhu menstruačního cyklu sedm pohlavních styků v bezpečném období a jednu soulož pak riskuje v období, kdy je už eventuální otěhotnění docela dobře možné. Když potom k otěhotnění skutečně dojde, nemůžeme jednoznačně určit, zda toto selhání můžeme připsat na vrub riskování (to je ten jeden styk v "nebezpečném" období), nebo zda jde o chybu metody samotné (žena otěhotněla při jedné ze sedmi souloží v "bezpečném" období). Odlišení chyby metody a chyby uživazele je zde prostě nemožné. Otěhotní totiž občas i ženy, které všechna pravidla dodržují více než pečlivě. Naproti tomu při vynechání antikoncepční tablety si je žena většinou této chyby vědoma a selhání metody můžeme téměř s jistotou vyloučit, protože se jedná o metodu účinnou na 99,5%.
 Jakékoliv antikoncepční opatření, které spočívá v příkazech a zákazech, je tedy co do hodnocení účinků značně nejisté. Profesor James Trussell z Princetonské univerzity vymyslel jeden kuriózní příklad, který tuto situaci ilustruje velmi zřetelně. Představme si, že bychom nejen za účelem antikoncepčním, ale také k posílení zdraví ženám doporučili takovou metodu, při které by musela při pohlavním styku stát na hlavě a popíjet při tom pomerančovou šťávu. Je pochopitelné, že metoda je zcela bezpečná, vykazuje stoprocentní antikoncepční účinnost, jelikož takto žena otěhotnět prostě nemůže. Pokud ovšem nedodrží zcela stoprocentně tento antikoncepční předpis a otěhotní, táže se pan profesor logicky, zda je to chyba uživatelky, nebo chyba metody jako takové. Je to jistě za vlasy přitažený absurdní příklad, ale názorně ilustruje obtíže při hodnocení jakékoliv metody příkazů a zákazů. A periodická sexuální abstinence zakazující soulož v určitých fázích cyklu se mezi takovéto metody počítá.
 Nicméně metodu využívání plodných a neplodných dnů řada manželských párů úspěšně dlouhá léta praktikuje. Většinou jsou to však lidé, kteří jsou na této metodě morálně závislí, a proto jsou zcela jasně motivováni k přísnému dodržování abstinenčních předpisů. Na druhé straně pak eventuální těhotenství nepovažují za katastrofu. Tady musím připomenout, že tato metoda je jediným způsobem regulace porodnosti, který povoluje katolická církev. Její příslušníci pak většinou selhání - otěhotnění nepovažují za chybu metody, ale případné těhotenství považují za vůli boží a deklarují je jako chtěné. Jejich rodiny jsou pak pochopitelně početnější.
 Světová zdravotnická organizace disponuje desítkami rozsáhlých statistik o účinnosti a spolehlivosti periodické sexuální abstinence. Je zajímavé, že tato čísla, která se pohybují od naprosté spolehlivosti, srovnatelné s účinkem nejmodernějších antikoncepčních prostředků, až k úplné nespolehlivosti, která se zase neliší od případů, ve kterých se vůbec žádná antikoncepce nepoužívá, nezávisí na ekonomických, sociálních ani kulturních podmínkách uživatelů. I velmi prosté ženy z rozvojových zemí v 91% případů dobře pochopí princip metody a často dosahují značného antikoncepčního efektu, naproti tomu některé vysokoškolačky ze zemí rozvinutých udávají absolutní selhání. Hlavním činitelem úspěšnosti metody je náboženská angažovanost uživatelů a jejich morální zainteresovanost. Pokud opravdu považují všechny ostatní metody za hříšné, jistě to význačnou měrou přispívá jejich ukázněnosti a napomáhá k sexuálnímu odříkání v nebezpečném období. Zejména pak je nutno zdůraznit fakt, že každé riziko v podobě soulože v plodných dnech přece pánbůh vidí.
 Zamezení nechtěnému těhotenství pomocí využívání neplodných dnů je tedy možno doporučit jako účinný a smysluplný prostředek pouze pro vybrané páry, které jsou ochotny přísně dodržovat zákazy a pravidla. Naproti tomu tato metoda není vhodná pro ty, kteří již předem považují sexuální abstinenci po téměř polovinu menstruačního cyklu za nepřijatelné omezení, dále pro ty, kteří mají pohlavní styky jen občas, a osoby náchylné v různých životních situacích k riskování.
 Z tohoto důvodu platí ponaučení Josefa Roetzera, jednoho z průkopníků symptotermální metody, že tento způsob plánovaného rodičovství není vlastně antikoncepční metodou, ale způsobem života.

Přerušovaná soulož

 Přerušovaná soulož má mezi všemi antikoncepčními metodami určité výsadní postavení. Je totiž nesporně metodou nejstarší, nejlevnější, nevyžaduje žádné pomůcky a je dostupná prakticky vždycky a za každé situace. Má ovšem ještě jeden nesporný primát: jedná se totiž také o antikoncepci nejméně spolehlivou. V antikoncepčně vyspělých zemích, třeba v USA, užívají tuto metodu sotva 2 % lidí. Naproti tomu třeba v Turecku nebo v Polsku používá přerušovaný pohlavní styk nejméně třetina populace ve věku 15 - 44 let. Veliké překvapení nám ve výzkumu připravily také naše ženy, které v dotazníku vyplňovaném v roce 1993 uvedly používání této metody v 37,1 %. Za pět let sice užívání kleslo na méně než 25%, co je však stále varovné, že více než polovina mladých lidí uvádí, že přerušovaná soulož je jejich jedinou ochranou před nechtěným těhotenstvím při jejich prvním pohlavním styku. Musíme si však uvědomit staré známé heslo, že je lepší něco, nežli nic. Světová zdravotnická organizace připouští, že i tato primitivní a nespolehlivá metoda může hrát určitou roli ve snižování plodnosti v zemích, kde hrozí populační exploze. Samozřejmě, že to zrovna není náš případ.
 Princip metody je už popsán v bibli v 1. knize Mojžíšově. Praktikoval ji jistý Onan, který nechtěl zplodit dítě se svou ovdovělou švagrovou, a proto "vypouštěl své semeno na zem". Podle tohoto antikoncepčního průkopníka byla později pojmenována onanie, která je ovšem přerušované souloži podobná jenom velice vzdáleně. Starozákonní Hospodin - známý to kruťas, sice Onana za jeho počínání potrestal, jak jinak než smrtí, stamilióny následovníků ovšem metodu praktikuje dosud. Také novodobí Onanové i v naší zemi přerušují soulož těsně před ejakulací, semeno vyprazdňují mimo rodidla ženy v blahé naději, že nemůže k otěhotnění dojít. Bohužel se však v plných 18 % setkávají s neúspěchem a jejich družky pak buď přivádějí na svět nechtěné a neplánované potomky, nebo jsou nuceny požádat o provedení umělého potratu.
 Jaké jsou příčiny tohoto neúspěchu? Již před ejakulací, v jakémkoliv stadiu sexuálního vzrušení, se může objevit malé množství takzvané předejakulační tekutiny, která často obsahuje menší množství docela dobře pohyblivých spermií. Kromě toho někdy selhává i odhad správného okamžiku přerušení soulože, zejména u mužů trpících předčasnou ejakulací. Dalším nebezpečím je opakovaná soulož, při níž se do ženského těla mohou dostat zbytky semene z předcházející ejakulace, které zůstaly v močové rouře. Dokonce ani doporučované vymočení nemusí být vždycky úspěšné.
 V některých starších knihách můžeme číst námitky, že prý je přerušovaná soulož zdraví škodlivá. To ovšem není pravda. Nespolehlivá, to ano, ale jsou známy opravdu spousty partnerských dvojic, které tuto metodu bez jakékoliv zdravotní újmy praktikují i řadu let. Antikoncepční úspěch je v takovém případě možno svést spíše na sníženou plodnost. Pokud se však týče škodlivosti nebo nezdravosti, ta může být jenom velice řídkým úkazem. Někdy se totiž může stát, že u netrénovaných, nervózních a ustrašených jedinců mohou obavy ze selhání a ze správného odhadu chvíle přerušení styku kalit radost ze sexuálního spojení. Tato nervozita se pak případně může přenášet i na partnerku a neštěstí je hotovo.
 Posledním hřebíčkem do rakvičky přerušovaného styku je pak ten prostý fakt, že takovýto způsob souložení vůbec člověka nechrání před sexuálně přenosnou nemocí. Pokud tedy srovnáme tento biblický a středověký způsob antikoncepce třeba s používáním kondomu, závěry takového srovnání jsou zcela jednoznačné. Tak tedy v následující kapitole raději něco o tom kondomu.


Autor: MUDr. Radim Uzel CSc.
© 2001 - 2013 Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu | používáme phpRS