Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu

Antikoncepční kuchařka

Bariéry pro spermie - Antikoncepční kuchařka


Níže uvedený text je kapitola z knihy MUDr. Radima Uzla Antikoncepční kuchařka, která vyšla v Gradě v roce 1999. Některé uvedené konkrétní způsoby antikoncepce již nemusí být aktuální, kniha však přesto stojí za přečtení.

Jakmile lidé přišli na to, že jsou to právě mužské spermie, které v ženském těle způsobují oplodnění, okamžitě se zrodil nápad postavit jim do cesty nějakou překážku. Takovou překážkou je samozřejmě mužský kondom. Ale také do ženských pohlavních orgánů se mohou zavádět různé membrány, násadce  a čepičky, které mohou poměrně dosti úspěšně přehradit spermiím jejich cestu k vajíčku. Různé primitivní prostředky zaváděné za tímto účelem do pochvy jsou v lékařských knihách popisovány už více než 300 let, jejich původ je ovšem ještě starší. Už v šestém století našeho letopočtu se prý používaly v Řecku za antikoncepčním účelem drcená granátová jablka a fíky. V Japonsku a v Číně zase v té době prostitutky používaly naolejované bambusové výhonky, které se umístily hluboko do pochvy až před děložní čípek. Také v našich zemích se k tomu účelu používaly různé po domácky zhotovované pomůcky; nejjednodušším prostředkem byla třeba půlka vymačkaného citronu. Začátkem dvacátého století se pak začaly objevovat různé gumové kloboučky, které za sto let doznaly pochopitelně různých vylepšení svého tvaru i funkce. V současné době to platí především o ženské antikoncepční membráně, které se říká diafragma, někdy také poševní pesar, v jiných zemích jsou zase oblíbeny ženské kondomy, gumové kloboučky nasazované na děložní čípek nebo antikoncepční houbičky nasáklé prostředkem znehybňujícím mužské spermie.


Pesar – diafragma

Už v prvním ročníku lékařské fakulty se budoucí doktoři učí, že latinské slovo diafragma označuje bránici – plochý sval, který odděluje dutinu břišní od dutiny hrudní. Je to tedy také jakási plochá překážka, kterou ovšem v případě bránice prochází třeba jícen a krevní cévy, zatímco diafragma zaváděná do pochvy musí být zcela nepropustná. První moderní gumový klobouček na děložní čípek byl zhotoven „na míru“ jedním německým gynekologem v roce 1838. Za otce opravdu moderní poševní překážky pro spermie je však považován holandský lékař Wilhelm Mensinga, který v roce 1881 začal propagovat pomůcku velice podobnou tomu, co se dnes prakticky na celém světě používá pod názvem poševní diafragma.

Je to vlastně kulatý gumový klobouček, do jehož lemu na okraji je zatavena pružná kovová spirála, která je dokonale pružná, můžeme ji snadno stlačit a po uvolnění tlaku zaujímá původní kruhovitý tvar. Poševní diafragmy se zhotovují v různých velikostech od 55 mm do 100 mm v průměru. Vhodnou velikost vybere lékař na základě gynekologického vyšetření, jiný pesar je vhodný pro mladou dívku, která ještě nikdy nebyla těhotná a jiný zase pro ženu v nejlepších letech, která má za sebou třeba několik porodů.

Nácvik zavádění této antikoncepční pomůcky by se měl provádět pod odborným dohledem. Na správném zavedení totiž spočívá celý antikoncepční efekt. Membránou by totiž měl být překryt především děložní čípek. A tady nastává občas první problém. Je zajímavé, jak poměrně malé procento žen je ochotno si zavádět prsty do vlastní pochvy natož si pak vyhmatat děložní čípek. Překvapující je také, jak malý přehled mají také naše ženy o anatomických poměrech vlastních pohlavních orgánů, občas se dokonce stává, že si pletou pochvu a dělohu. Naštěstí dnešní mladé dívky už většinou hbitě zvládnou třeba zavádění menstruačních a v anatomii genitálu by svým matkám mohly být často instruktorkami. Pesar se nejlépe zavádí po vymočení, aby byl močový měchýř zcela prázdný. Poševní membrána se palcem a třetím prstem zmáčkne ze stran a zavádí se do pochvy jako tampón, ukazovák slouží pro jakousi směrovou orientaci při zavádění. Když už je celá diafragma v pochvě zavedena, je nutno nakonec se ještě prsty se přesvědčit, že horní okraj kryje děložní čípek a okrajová pružina je v tak zvané zadní poševní klenbě. Membrána pak vlastně kryje celou přední poševní stěnu a její přední okraj spočívá až za stydkou kostí. V gynekologické ordinaci je možno použít třeba instruktážního obrázku.

První lekcí je však v každém případě vyhmatání vlastního děložního čípku. K tomuto gynekologickému samoobslužnému vyšetření jsou zapotřebí jenom dobře umyté ruce a ne příliš dlouhé nehty. Nepotřebujeme ani gynekologický vyšetřovací stůl. Ukazováček a prostředník zavádí žena nejlépe vleže, nebo v mírném podřepu s jednou nohou více pokrčenou a opřenou třeba na nějaké stoličce. Děložní čípek vyhmatáme na konci jako tuhý vypouklý útvar, některé ženy popisují tento hmatový vjem tak, že jim to prý připadá jako nahmatání špičky nosu. Na jeho vrcholu děložního čípku, na jeho vypouklině je prohlubenina nebo důlek – tudy vede otvor do dělohy, ten je ovšem jenom velice tenkým kanálkem, který je opatřen zpravidla hlenovou zátkou. Touto malou dírkou a tenkým kanálkem se spermie dostávají do dělohy, proto musí být při správně zavedeném pesaru celý děložní čípek překryt. V praxi je možno použít postup, že nejdříve zavede diafragmu gynekolog, potom se žena sama prsty přesvědčí o jejím správném zavedení a potom už to může zkoušet sama. Výsledky pokusů opět kontroluje lékař, který může opravit případné špatné zavedení.

Samotná diafragma, třeba i naprosto dobře zavedená, by ovšem zdaleka nebyla úplně spolehlivou antikoncepční ochranou. Kovové pružící okraje sice dobře přilehnou k poševním stěnám, spermie je však mikroskopický útvar a při každé ejakulaci je jich uvolňováno mnoho miliónů. Můžeme si tedy dobře představit situaci, že mezi okrajem pesaru a poševní stěnou přece jenom nějaká ta spermie může proklouznout. Ke zvýšení antikoncepční účinnosti diafragmy se tedy používá ještě nějaký další chemický prostředek, bývá to většinou antikoncepční želé s obsahem 9-nonoxynolu, látky, která je dnes univerzálně používána k znehybňování spermií a sama nemá na lidský organismus žádné škodlivé účinky. V současné době je ovšem podobných prostředků na našem trhu nedostatek. Taky je možno použít tabletu Patentex-oval, která obsahuje stejnou látku. S poševní diafragmou se však v žádném případě nesmějí používat masti, oleje a mastné krémy, které by mohly narušit materiál, z něhož je tento prostředek zhotoven. To jsme si ostatně připomněli už u prezervativů.

Dobře zavedený pesar v sobě žena vůbec necítí. Pokud by snad přece pociťovala nějaký tlak nebo jí byla zavedená diafragma nepříjemná, svědčí to buď o špatném zavedení nebo o chybné velikosti tohoto prostředku. Při pohlavním styku diafragma vůbec neruší ženu ani muže, to je značný rozdíl oproti kondomu, který ve srovnání s pesarem představuje přece jenom trochu větší nepohodlí.  Kondom je totiž zapotřebí nasazovat bezprostředně před pohlavním stykem na ztopořený pohlavní úd, naproti tomu pesar může být zaveden kdykoliv. Žena si ho může zavést se značným předstihem, třeba ještě dlouho před tím, než vyrazí večer do společnosti, může ho nosit třeba celý den, ale v takovém případě, pokud mezi zavedením a souloží uplyne delší doba než tři hodiny, doporučuje se před pohlavním stykem zavést navíc ještě antikoncepční tabletu. Velice důležité je ovšem upozornění, že pesar nesmí být odstraněn dříve než za 6 hodin po souloži. A ještě jedna ohromná výhoda proti kondomu. Zatímco prezervativ je jednorázovou pomůckou, je pesar určen k mnohonásobnému použití. Pokud tedy žena není zrovna nějakou sexuální přebornicí, vydrží jí pesar při rozumném užívání až rok až dva. Musí ho ovšem pravidelně z pochvy vytáhnout, opláchnout, osušit a prohlédnout, zda nemá nějaké viditelné trhlinky.

Na rozdíl od mnoha jiných antikoncepčních metod nemá použití poševní diafragmy žádné omezení. Snad nemusím dodávat, že takovýto prostředek není možno použít při prvním pohlavním styku v životě. Úzkým otvorem v panenské bláně nelze pochopitelně tuto pomůcku protáhnout. To už by připomínalo téměř zázračné umění Ježíškovo, protože jedna šestiletá dívenka se nedávno chlubila, že ten protáhl pod stromeček klíčovou dírkou sáňky. Překážku v použití pak kromě hymenu představují už jenom záněty pochvy a děložního čípku, nebo přecitlivělost na gumu. Někteří škarohlídové upozorňují u nositelek na poněkud častější záněty močového měchýře, způsobené pravděpodobně dlouhodobým tlakem pružiny. Takové ženy musí pochopitelně dobu zavedení pokud možno zkracovat.

Pokud se týká spolehlivosti této antikoncepční metody, údaje se rozcházejí snad ještě víc než u periodické sexuální abstinence. Ono totiž i tady bude záležet především na pečlivosti užívání a správnosti zavedení. Většinou se tyto údaje pohybují od 3% do 18% případů selhání. Skoro bych řekl, že to vysoké procento selhání zahrnuje spíše ženy, které si pesar zavádějí špatně nebo občas dokonce riskují soulož bez této ochrany. Riziko selhání je dvojnásobné u žen mladších 30 let a u těch, které souloží častěji než čtyřikrát týdně.

Velice užitečným doporučením je možnost současného použití mužské a ženské bariérové metody. Znamená to účinek poševní diafragmy jištěné mužským prezervativem – tedy guma na gumu. Kombinace těchto dvou metod znamená pro spermie téměř neprůstřelný pancíř a její spolehlivost je srovnatelná s těmi nejdokonalejšími antikoncepčními způsoby.

Ženské bariérové metody a z nich zejména diafragma slaví v současné době na celém světě jakousi renesanci a jejich obliba rok od roku roste. Vzpomínám si, že když jsem začínal v roce 1964 antikoncepční poradenství, prakticky žádné jiné metody jsme neměli k dispozici. Potom nástupem hormonálních tablet a nitroděložních tělísek začala obliba diafragmy prudce klesat. Tento ústup ze slávy však byl jenom dočasný a v posledních letech slaví pesar slavný návrat, tato obliba se však zatím bohužel nedotkla našich krajů. V zahraničí je stoupající obliba bariérových metod s největší pravděpodobností způsobena narůstajícím výskytem sexuálně přenosných nemocí. Přestože kondom a diafragma nemohou s hormonální tabletou příliš soutěžit co do antikoncepční spolehlivosti, vedou nesporně v dalším účinku – kromě překážky pro spermie představují totiž také překážku pro choroboplodné zárodky nemocí. A ještě jednu nespornou výhodu musíme zaznamenat. Je to prokazatelně nižší výskyt rakoviny děložního čípku u žen, které bariérové metody dlouhodobě používají. Tato zhoubná a nebezpečná nemoc má totiž nespornou souvislost s infekcí přenášenou hlavně pohlavním stykem.

 Kloboučky a houbičky

Násadcům na děložní čípek se také říká pesary. Jsou podstatně menší než zmíněná diafragma, protože nekryjí přední poševní stěnu. Nasazují se pouze jako čepička přímo na děložní čípek. Jelikož tvar a rozměry děložního čípku mohou být u různých žen rozmanité, nabízejí zahraniční firmy pestrou paletu těchto prostředků, každá žena tak může mít násadec přímo na míru. Dříve nasazoval tento pesar vždycky lékař, dnes však zřejmě přibývá zručených žen, které berou tuto pesarovou iniciativu do vlastních rukou. Je jistě výhodné, když lékař správnost nasazení alespoň u ženy začátečnice zkontroluje. Klobouček se většinou také potírá nějakým spermicidním prostředkem a po nasazení se k děložnímu čípku vlastně přisaje a takto se může v pochvě ponechat i nepřetržitě několik dní. V žádném případě však nesmí být ponechán před období menstruačního krvácení.

Výhody a nevýhody tohoto antikoncepčního prostředku, stejně jako jeho účinnost, jsou asi stejné jako u diafragmy. Pouze to nasazování může zpočátku působit určité potíže. To je možná také důvod, proč tento druh antikoncepce u nás zatím není nijak moc rozšířen.

Antikoncepční houbička má oválný tvar a ze dvou stran má mírnou prohlubeň. Taky na ní někdy bývá připevněna tenká šňůrka v podobě očka, za kterou se pak může hubka z pochvy vytáhnout. Celá je nasáklá spermie dokonale hubícím prostředkem 9-nonoxnolem. Zavádí se hluboko do pochvy až před děložní čípek a tam se může ponechat asi 24 hodin. Po celou tuto dobu je žena poměrně značně spolehlivě chráněna před otěhotněním. Po poslední souloži musí houbička v pochvě zůstat ještě šest hodin, stejně jako diafragma. Po tuto dobu se také nemají provádět žádné poševní výplachy, protože by se mohla vyplavit účinná látka a některá spermie by to mohla přežít.

Houbičky jsou prý velice oblíbeny u amerických studentek. Když jsem byl v USA v roce 1994, stála jedna taková houbička přesně jeden dolar. Nevím, zda by si za tuto cenu byly naše ženy a dívky tuto poměrně dobrou antikoncepi ochotny pořizovat.

 Ženský kondom

Aby to nebylo dámám líto, nemají své prezervativy už jenom muži, emancipace pronikla i sem. Ženský kondom představuje poměrně nový prostředek mezi ženskými bariérovými antikoncepčními metodami. Neustále se zvětšující výskyt sexuálně přenosných nemocí nás nutí stále více obracet pozornost právě k bariérovým metodám, které jedině spojují účinek antikoncepční se zábranou infekce. Řekli jsme již, že mužský kondom byl označen jako jedna z nejefektivnějších bariér šíření infekce a je stále v tomto směru účinně doporučován. Nicméně žena se někdy ocitá v situaci, kdy se jí nedaří partnera k užití této ochrany přesvědčit. V takových případech představuje ženský kondom alternativní možnost bariérové ochrany iniciované a užívané ženou. Dosavadní výzkumy potvrzují velmi dobrou snášenlivost tohoto prostředku jak ze strany žen, tak i mužů. Ačkoliv je tento prostředek rozšiřován již ve více než dvaceti zemích, zůstává stále mnoha poradcům i uživatelům neznámý a počet jeho uživatelek malý.

Nejvíce známý ženský kondom je prodáván pod značkou „Femidom“, „Reality“, nebo „Femi“. Je tvořen polyuretanovým válcem, který se zavádí do pochvy před souloží. Vyjímatelný vnitřní prstenec tvoří polyuretanový kroužek na uzavřeném konci kondomu slouží k snadnějšímu zavádění a pomáhá udržet kondom na místě. Širší zevní profilovaný kroužek zůstává vně pochvy a pomáhá krýt zevní rodidla v průběhu pohlavního styku. Celý kondom vypadá vlastně jako takový malý gumový válcový lampiónek. Je balen do celofánu a opatřen silikonovým lubrikantem, který pomáhá snadnějšímu zavádění a odstranění. Kondom může být zaveden do pochvy několik hodin nebo bezprostředně před souloží, odstraněn pak okamžitě po styku nebo za jakkoliv dlouhou dobu. Současně distribuovaný návod doporučuje prostředek pouze k jednorázovému použití, vyprávěli mi však černí kolegové v Tanzánii, že jejich ženy – kutilky používají jeden kondom po opláchnutí i několikrát. Obávám se však, že je to na úkor nejen antikoncepční ale i protiinfekční spolehlivosti.

Sledování antikoncepční účinnosti je jednoduché. Klinické pokusy ukázaly počet selhání ve Velké Británii 15%, v USA 12,4% a v Latinské Americe 22%. Možná, že ty rozdíly budou způsobeny právě opakovaným používáním ze šetrnosti. Ženský kondom je totiž několikanásobně dražší než kondom mužský.

Poprvé jsem několik ženských kondomů dostal darem od jedné americké profesorky. Nezištně jsem je rozdal českým ženám, většině z nich se nezamlouval. Jedna z nich dokonce řekla, že jí tento prostředek připomíná igelitovou vložku do odpadkového koše. Nedávno mi však zase jedna paní napsala v dopise, že je kondomy zásobována svou příbuznou z Velké Británie a nemůže si je vynachválit. I tady asi bude platit pravidlo, že ne každá antikoncepce je pro všechny ženy ideální. Možná i u nás ženský prezervativ získá časem více příznivkyň. Zatím bohužel na našem trhu není k dostání.


Autor: MUDr. Radim Uzel CSc.
© 2001 - 2013 Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu | používáme phpRS