Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu

Antikoncepční kuchařka

Hormonální antikoncepční tableta - Antikoncepční kuchařka


Níže uvedený text je kapitola z knihy MUDr. Radima Uzla Antikoncepční kuchařka, která vyšla v Gradě v roce 1999. Některé uvedené konkrétní způsoby antikoncepce již nemusí být aktuální, kniha však přesto stojí za přečtení.

Objev této v dnešní době nejvíce užívané a vysoce spolehlivé antikoncepce je možno považovat za revoluční okamžik v historii plánovaného rodičovství. V současné době užívá svou každodenní tabletu téměř 80 miliónů žen a toto jejich počínání můžeme považovat za jeden z hlavních činitelů zpomalení světové populační exploze. Také u nás mají antikoncepční tablety lví podíl na dramatickém poklesu počtu prováděných umělých potratů.

Historie všech geniálních objevů je většinou velice prostá. Sir Isaac Newton objevil gravitační zákon, když mu spadlo jablko na hlavu, Sir Alexander Fleming zase objevil penicilin díky nepořádnosti uklízečky, která přes víkend nechala zplesnivět bakteriální kultury. Objev hormonální antikoncepce je podstatně mladší a zrození zázračné tabletky bylo stejně nenápadné. V roce 1956 totiž Gregory Pincus přednášel na vědecké konferenci v Tokiu o účinku žlutého tělíska ve vaječníku na rozmnožování králíků. Byla to vědecká přednáška, které byla v té době věnována asi stejná pozornost jako sdělení o účinku měsíčního úplňku na pohyb hlemýžďů zahradních. Dokonce i předseda této vědecké konference, slavný Sir Solly Zuckermann, ještě za patnáct let v jednom novinovém interview přiznal, že neměl nejmenší tušení, jak převratný objev tato Pincusova přednáška nastartovala. Nicméně právě tento rok a tato vědecká konference představuje okamžik zrození slavné hormonální antikoncepční tablety, které se někdy i u nás říká „pilulka“, podle anglického originálu „pill“.

Autorem označení „pill“ nebyl zase nikdo jiný než slavný spisovatel Aldous Huxley. Možná, že si mnozí vzpomenou na jeho slavný román z oblasti science-fiction „The Brave New World“ (česky pod názvem „Konec civilizace“). Huxley si zde zahrál už v roce 1958 na novodobého Julese Vernea a napsal, že každoroční hrozivý přírůstek světového obyvatelstva musí být nějakým způsobem redukován. Jako možnost vidí na jedné straně hladomory, epidemie a válku a jako jedinou reálnou alternativu těchto hrůz pak kontrolu porodnosti. Většina z metod této kontroly pak zasahuje jako hádanka do oblasti fyziologie, farmakologie, sociologie, psychologie a v neposlední řadě také teologie. Ideální by byla právě jakási „pill“, která by byla rozdávána potenciálním matkám nebo otcům. Otázkou zůstává, kdo ji bude rozdávat a jak budou lidé přesvědčováni k jejímu užívání.

Historie realizace předpovědí novodobých snílků je ovšem podstatně kratší než kdykoliv v minulosti. Od Vernova letu na Měsíc uplynula pěkná řádka let, než se lidská noha skutečně měsíčního povrchu dotkla. Předpověď A. Huxleyho se naproti tomu splnila už za dva roky a první antikoncepční pilulka spatřila světlo světa už v roce 1960. Poprvé se tak objevila antikoncepční metoda, jejíž spolehlivost v okamžiku zrodu byla více než 98%. V celé historii objevů různých léků nebyl ještě nikdy nalezen takový, jehož účinnost by byla tak vysoká.

Zpočátku byla pilulka přijímána s určitou nedůvěrou. Už samotné slovo „hormony“ je schopno totiž v mnohém člověku vyvolat jakési obavy a nedůvěru. Vzpomínám si na velice zajímavý publicistický pořad ostravské televize, který se jmenoval „Tajemný svět hormonů“. V něm odborník nad jiné povolaný, můj přítel a učitel profesor Rajko Doleček, objasňoval televizním divákům různá kouzla, která hormony v chemické laboratoři lidského těla ovlivňují. Většina lidí má už ze školy jakousi povědomost o tom, že například hormon štítné žlázy souvisí s Basedowovou chorobou, vypoulenýma očima, voletem pod bradou, nebo s kretenismem. Růstový hormon podvěsku mozkového zase může způsobit obří vzrůst, jeho nedostatek zase vyrobí trpaslíky, hormon slinivky břišní inzulin má zase souvislost s nejčastější hormonální nemocí – cukrovkou.

Nad hormony vyráběnými v pohlavních žlázách se rozprostírá ještě větší tajemno. Na jejich konto jsou připisovány různé poruchy v sexuálním životě, většinou ovšem neprávem. Vlastní lidská sexualita se totiž od působení hormonů už značně osvobodila, zejména u žen probíhá pohlavní život víceméně na hormonech nezávisle. Pohlavní hormony produkované vaječníkem mají ovšem klíčovou funkci v rozmnožování – v uvolnění vajíčka z vaječníku, při dozrávání sliznice v děloze a hlavně pak v těhotenství.

K hormonální antikoncepci přistupují lidé dodnes s jakousi nedůvěrou. Ženy mají strach z toho, že ztloustnou, narostou jim vousy, změní se jejich sexualita, poruší se pravidelnost menstruačního cyklu. Naprostá většina takovýchto obav je ovšem naprosto neodůvodněná. Existují samozřejmě nemoci, při nichž se hormonální antikoncepce užívat nemá nebo dokonce nesmí. Ještě o nich bude řeč později. Tady však musím s naprostou jistotou prohlásit, že pro zdravou ženu je hormonální antikoncepce naprosto neškodná. Naopak už v roce 1991 odborníci Světové zdravotnické organizace zveřejnili skutečnost, že ve srovnání s možnými nepříjemnými vedlejšími účinky má pilulka několikanásobně více účinků příznivých a blahodárných.

Co se to vlastně v ženském těle těle odehrává?

Představy českých žen o mechanismu účinku antikoncepční pilulky jsou značně mlhavé. V polovině devadesátých let jsme u nás prováděli výzkum informovanosti a výsledky byly více než žalostné. Většina našich žen se domnívala, že polknutá tableta zahubí mužské spermie a téměř polovina žen ve věku mezi 15 až 45 lety nevěděla o účinku hormonální antikoncepce vůbec nic. Bohužel mezi nimi byly i ty ženy, které tuto antikoncepci samy třeba už několik let užívaly. Muži samozřejmě projevili ignoranci ještě větší. Většinou lidé argumentují tím, že taky jako diváci televize neznají princip přenosu obrazu a zvuku a jako řidiči mají jen velice matné představy o činnosti výbušného motoru pod kapotou auta a o funkci brzdové soustavy. Přesto se s velikým potěšením dívají na televizi i usedají za volant svého auta. Polknutá pilulka je však přece něco jiného. Myslím, že její funkce v těle by snad přece někoho mohla zajímat víc než třeba konstrukce meziplanetární rakety.

Co to tedy vlastně ten Gregory Pincus vymyslel? Jak dokázal přerušit vývojovou řadu od spermie, vajíčka, jejich spojení a konečného uhnízdění oplozeného vajíčka v děloze? Jaké pochody se odehrávají v těle těch 80 miliónů žen, které každodenně polykají svou pilulku?

Pochody vedoucí k oplodnění vajíčka jsou tady zasaženy hned na svém začátku. Antikoncepční tableta totiž zabraňuje samotnému uvolnění vajíčka z vaječníku. K vaječníkové činnosti je zapotřebí speciálního podnětu, který vydává mozkový podvěsek v podobě speciálního příkazu. Podvěsek mozkový ovšem tento signál nevydává automaticky, ale je k němu přinucen právě vaječníkovými hormony. Polknutá antikoncepční pilulka pak představuje vlastně jakýsi eskamotérský trik, při kterém je mozkovému podvěsku podstrčena „falešná karta“ v podobě uměle dodaných hormonů – u většiny tablet jsou to hormony dva: takzvaný hormon estrogen a hormon žlutého tělíska – gestagen. Po polknutí tablety se tyto hormony dostávají do krve, krev omývá mozkový podvěsek a ten je tak falešnou hormonální kartou ošizen, uchlácholen a příslušný signál k uvolnění vajíčka prostě nevydá. Vajíčko se z vaječníku neuvolní a spermie nemají co oplodnit.

Falešnou kartou vaječníkových hormonů se nakonec podaří ošidit i děložní sliznici, která normálně vyzrává a po přerušení užívání tabletek se odlučuje v podobě menstruačního krvácení. Někteří odborníci takové menstruaci při užívání hormonů říkají pseudomenstruace, ale sám osobně nemám tento název rád. Krvácení vypadá úplně stejně, je snad jenom o něco slabší a někdy i kratší dobu trvající. Žena by se neměla tímto pojmenováním cítit o nic ošizena. Žádný zainteresovaný orgán falešnou hormonální hrou nijak netrpí a v dalších cyklech se celá tato hra může znovu a znovu opakovat.

Zdá se to na první pohled velice jednoduché a člověk žasne, že na tento prostý způsob ošizení mozkového podvěsku přišla lékařská věda až v druhé polovině dvacátého století. Problém byl ovšem ve výrobě hormonální náhrady. Ty falešné karty do hormonální hry byly totiž zprvu setsakramentsky drahé. Ještě v třicátých letech byl hormon žlutého tělíska dražší než zlato, jeho 1 kg stál 200 000 dolarů. Tuto cenu pochopíme teprve po zjištění, že k výrobě hormonů se v té době používalo výhradně živého materiálu, takže za takovým množstvím progesteronu musíme vidět velice početné stádo pokusných zvířat.

Teprve později se podařilo podobnou látku objevit v rostlině s exotickým jménem Cabeza de negro. Jedná se o liánu, která roste v mexickém pralese. A ještě jedna rostlina obsahuje podobnou chemikálii. Shodou okolností pochází také z Mexika a jmenuje se jám. Je to vytrvalá rostlina, jejíž hlízy je možno konzumovat jako brambory. Byly to právě rostlinné extrakty, které umožnily profesoru Pincusovi jeho rozsáhlé výzkumy stöjící u kolébky dnešní hormonální antikoncepce. Naštěstí však už dnes nemusíme pro tyto látky pořádat výpravy do Mexika, všechny tyto hormony se už dávno vyrábějí synteticky.


Zvuk kostelních zvonů

Mnoho lidí trpí falešnou představou, že polknutá hormonální pilulka jaksi doputuje rovnou k mozkovému podvěsku a tam přímo na místě zahájí své antikoncepční dílo. Její cesta je ve skutečnosti trochu složitější. Hormony se vstřebávají ze střeva do krve společně s ostatní přijatou potravou a přestože je tableta zcela miniaturní, její mikroskopické množství omývá vlastně všechny tělesné orgány, objevuje se až v nepatrných vlásečnicích konečků prstů. V některých částech těla jsou hormony přijímány příznivě, mohou úspěšně zasáhnout do některých tělesných funkcí, projevovat se třeba jako preventivní činitel proti určitým nemocem. Jinde však může být jejich účinek negativní a vedlejší účinky hormonální antikoncepce znamenají tak určité zdravotní riziko.

Na jedné přednášce jsem měl za úkol hovořit o příznivých a nepříznivých účincích hormonální antikoncepce a účinek tablety jsem přirovnal ke zvuku nedělních kostelních zvonů. Toto vyzvánění slyší všichni spáči v širokém okolí, ale pouze pro některé z nich se jedná o cílevědomý signál. To jsou ti, kteří procitnou ze sna, obléknou se a pílí do kostela na mši svatou. Pro ně je zvonění určeno především, v hormonálním působení se jedná o podvěsek mozkový, ve kterém se zabrzdí signál spouštějící uvolnění vajíčka – ovulaci. Ale zvony probudí ještě desítky a možná stovky dalších lidí. Někteří z nich se slastně obrátí na druhý bok a spí dále, protože zvuk nedělních zvonů jim signalizuje, že nemusí do práce. Vyzvánění jejich sluchu zní příjemně a mají z něho radost, v lidském těle představují pak orgány, pro které není antikoncepční tableta určena především, ale které jsou jejím působením příznivě ovlivněny. Jsou však ale také tací, kteří na zvuk kostelních zvonů reagují s nelibostí. Nepříjemně vnímají své ranní probuzení a z vyzvánění jsou naštvaní. Ano, i takové orgány máme v těle, hormonální tableta pro ně představuje činitele negativního, zaznamenávají nepříznivé účinky. Bohužel však zvony slyší, nic jim nepomůže zacpávat si uši.

Na zmíněné přednášce jsem pak tuto básnickou metaforu shrnul v prohlášení, že zvonit by se mělo pouze tehdy, když těch negativně reagujících spáčů bude co nejméně, respektive když jejich počet bude značně menší než těch, kteří budou zasaženi příjemně. A moderní antikoncepční tableta toto kriterium bohatě splňuje, protože výskyt příznivých účinků ty nepříznivé převyšuje už několikanásobně. Jako drobnou humornou příhodu, která se na zmíněné přednášce odehrála, musím zde zaznamenat ještě reakci jedné pomaleji chápající ženské lékařky, které celé to přirovnání ke kostelním zvonům prostě nějak nedošlo a do odborného gynekologického časopisu napsala, že jsem hrubě znevážil cítění věřících a že bych byl asi raději, kdyby nás ze sna probouzel rachot kulometu.

Primitivní pilulka před třiceti lety měla ovšem těch nepříznivých účinků podstatně více. Hormonální složení totiž diktovalo užívat poměrně vysoké dávky zejména hormonu estrogenu. Za velmi spolehlivý antikoncepční účinek tak žena platila občas žaludeční nevolností, napětím v prsou, bolestmi hlavy, pocitem únavy, nebo také zvýšením váhy, což bylo pro uživatelky obzvlášť oblíbeným strašákem. Nejobávanější komplikací byla onemocnění cév, zhoršování křečových žil, sklon k usazování sraženin nebo cévní mozkové příhody. Zejména v počátcích antikoncepce byl proto velice důležitý výběr uživatelek a jejich pravidelné sledování.

Během třiceti let užívání však hormonální konstrukce tabletek prodělala podstatné změny. Především došlo k dramatickému snížení množství užívaného hormonu, takže dnešní žena ve skutečnosti za celý měsíc užije takovou dávku, kterou její matka užívala každý den. Tato skutečnost pochopitelně podstatně snížila počet nepříznivých komplikací.

Které ženy považujeme i dnes za nevhodné pro užívání hormonální antikoncepce? Jsou to především ty, u nichž dochází ke kumulaci nepříznivých faktorů: například vysoký věk, silné kouření, sklon k zánětům křečových žil, zvýšená frekvence srdečních a cévních onemocnění v blízkém příbuzenstvu, vysoký krevní tlak nebo prodělané jaterní onemocnění s přetrvávající poruchou funkce jater. Každý tento faktor jednotlivě ovšem ještě zdaleka neznamená naprostou nemožnost hormonální antikoncepci užívat. Předepisující lékař musí zvážit všechna rizika a dotyčnou ženu pak samozřejmě pečlivě sledovat.

Zlepšováním hormonální konstrukce tablet a zejména radikálním snížením obsahu estrogenu mohou dnes užívat hormonální antikoncepci i ty ženy, u nichž to bylo dříve zcela nemyslitelné. Tak například využívají výhod této antikoncepce dívky velmi mladé, nebo i ženy trpící cukrovkou. Ještě před 10 – 15 lety bylo jenom pomyšlení na předpis hormonálních tablet těmto ženám téměř svatokrádeží.

Předepisování hormonální antikoncepce je u nás v rukou gynekologů. Je to tak trochu rozdíl ve srovnání se západoevropskými zeměmi, kde může tablety předepsat každý lékař a v mnoha případech se tyto prostředky dostanou v centrech pro plánované rodičovství, kde je distribuce svěřena poučeným laickým pracovníkům. Často se poukazuje na to, že výběr pacientek a pravidelné sledování je sice důležité, nicméně třeba kouření cigaret je desetkrát nebezpečnější a škodlivější, a přitom je možno cigarety kupovat bez lékařského předpisu v každé trafice a hospodě a ke kontrolním vyšetřením kuřačky také nikdo nezavazuje. Jeden antikoncepční odborník například nedávno překvapil prohlášením, že právě cigarety by měly být na předpis a hormonální antikoncepční tablety dostupné volně v pouličních automatech. Možná, že vývoj k podobnému uspořádání směřuje. Vzhledem k poměrně vyššímu počtu odborných ženských lékařů v České republice ve srovnání se zahraničím si však zatím uživatelky hormonální antikoncepce u nás mohou dovolit pravidelné gynekologické kontroly. Je to nesporně opatření blahodárné.

Pouštění hrůzy

Tak zvané tabletkové strašení je oblíbenou zábavou nejen našich novinářů, rozhlasových a televizních komentátorů. Ostatně se tomu vůbec není co divit. „Bad news“ – špatné zprávy jsou odjakživa životadárnou podstatou každých novin. Oblíbenost novinové černé kroniky a potoky krve v televizním zpravodajství svědčí jednoznačně o tom, že člověka nic nepotěší tak, jako cizí neštěstí. Ve vztahu k prodejnosti novin a sledovatelnosti televize pak je pro novináře mnohem zajímavější zpráva, že jedna paní užívala hormonální antikoncepci a umřela, než ta, která suše konstatuje, že desetitisíce jejích kolegyň tyto tablety užívá bez jakékoliv újmy na zdraví a naopak se těší ještě příznivým zdravotním účinkům.

Pověst pilulek pochopitelně nevylepší ani instruktážní příbalové letáky, které všechny farmaceutické firmy na světě povinně přikládají ke svým výrobkům. Jejich obsah je totiž přísně stanoven mezinárodními pravidly a musí tam být vyjmenovány všechny možné komplikace, které se kdykoliv při užívání tohoto výrobku vyskytly, byť by byly zcela ojedinělé a kuriózní. Návod poskytovaný k prvním historickým tabletám obsahoval asi 120 slov, zatímco dnešní moderní, mnohem účinnější a bezpečnější preparáty, mají letáky o více než 6000 slovech. Pokud by je tedy žena chtěla podrobně prostudovat, pravděpodobně by ještě před tím s největší pravděpodobností otěhotněla.

Exotických komplikací uvedených v dokumentaci příbalového letáku se pak s obrovskou radostí chápou profesionální odpůrci antikoncepce z řad náboženských aktivistů a v diskusi jsou ochotni argumentovat třeba tak kuriózním vedlejším účinkem, jakým je třeba špatná snášenlivost kontaktních čoček. Ojedinělé a vzácné komplikace se tak mohou stát vítanou zbraní v ideologickém boji proti antikoncepci.

Už v roce 1970 se v USA vyskytoval kongresman Gaylord Nelson, který s vášní pravého republikánského konzervativce organizoval protitabletkové tažení. Sám pořádal každovečerní televizní program, který den co den varoval televizní tiváky před nebezpečími spojenými s užíváním hormonální antikoncepce. Jelikož k tomu přidal ještě zatracování antikoncepce vůbec, vedla tato jeho televizní aktivita k určitému populačnímu přírůstku. Těmto dětem se dnes ve Spojených státech říká „Nelsonovy děti“.

Přestože u nás zatím tabletkové strašení nedosáhlo podobných obludných rozměrů, občas se také vynoří nějaká ta hrůzyplná historka. Nejhorší situace nastane, když podobné tendenci propadne i odborná literatura. Tak třeba časopis „Praktický lékař“ uveřejnil sdělení jednoho lékaře ze Slovenska, který se odvolával na článek v renomovaném anglickém časopise „Lancet“ a uváděl dvojnásobný počet úmrtí žen na srdeční infarkt v souvislosti s užíváním hormonální antikoncepce. Originální anglický článek však nic takového netvrdí, protože jde zcela průkazně o statistickou chybu pracující s malými čísly. Je pochopitelné, že novináři se pak hladově na podobný materiál vrhnou a varovné sdělení o infarktech přetiskne většina žurnálů a časopisů jako určitou senzaci. Jakmile vyjde na jevo mylná interpretace anglického materiálu, nikdo se už nepostará o opravu a uvedení celé záležitosti na pravou míru.

Blahodárné působení

Nejpříznivějším účinkem je pochopitelně vlastní zábrana otěhotnění. Tady patří hormonální antikoncepční tableta mezi metody nejspolehlivější, hned po sterilizaci. Moderní typy pilulek mají účinek více než 99%, takže při pravidelném užívání jedenkrát za 24 hodin je selhání naprostou kuriozitou. Nesmíme si také zatajovat skutečnost, že žena uchráněná před těhotenstvím je prakticky uchráněna také před všemi zdravotními riziky, které toto těhotenství může přinášet. V prosté kalkulaci zdravotních výhod a nevýhod tedy nemůžeme porovnávat uživatelky a neuživatelky hormonální antikoncepce, ale musíme vedle sebe postavit uživatelky a ženy těhotné.

Se zábranou normálního těhotenství jde pochopitelně ruku v ruce také ochrana před těhotenstvím mimoděložním. Toto vážné a nebezpečné onemocnění v sobě i dnes ještě skrývá někdy i smrtelné nebezpečí. Patří také mezi poměrně obtížně zjistitelné nemoci a sám si ze své praxe vzpomínám na časté rozpaky v gynekologické ordinaci. Ze 100.000 plodných žen žijících nechráněným pohlavním stykem jich mimoděložním těhotenstvím onemocní do roka téměř 300. Ze 100.000 uživatelek hormonální antikoncepce bylo zaznamenáno mimoděložní těhotenství u jedné jediné a to ještě není jisté, zda si právě tato žena svou každodenní pilulku zrovna nezapomněla vzít. V naší zemi se v uplynulých letech nevyskytlo žádné mimoděložní těhotenství u uživatelky hormonální antikoncepce.

Zajímavé je zjištění o menším výskytu zánětu vaječníků a vejcovodů. Na první pohled by se zdálo, že užívání pilulek nemůže mít na výskyt zánětů žádný vliv. Dokonce bychom byli náchylní věřit, že je tomu naopak. Takové záněty vnitřních rodidel jsou totiž více než v 90% případů vlastně sexuálně přenosnou nemocí. Infekce se do malé pánve dostává z pochvy přes děložní hrdlo, děložní dutinu a vejcovody. Proti jejímu postupu může bránit třeba mužský kondom nebo ženský pesar. Jelikož uživatelka hormonální antikoncepce žádné bariérové metody většinou nepoužívá, zdálo by se, že je snad tímto vzestupem infekce ohrožena více. K vysvětlení menšího výskytu těchto zánětů přispívá však ještě jeden účinek hormonální antikoncepce a tím je změna hlenu v děložním hrdle. Kromě zábrany uvolňování vajíčka z vaječníku má tato antikoncepce ještě jeden pomocný efekt. Hlen v děložním hrdle se totiž jejím účinkem mění v jakousi hustou zátku, která nejenže nedovolí prostup spermiím, ale zabrání také průniku infekce.

Málokdo ví, že antikoncepční tableta snižuje také intenzitu menstruačního krvácení. Na první pohled by se zdálo, že je to maličkost. Pokud si však uvědomíme, že menstruace představuje každoměsíční ztrátu 60 – 80 ml krve, může žena za rok takto přijít až o jeden litr krve. Není pak nijak těžké si představit, že zejména u chudokrevných žen může tato ztráta krve a železa v ní obsaženého představovat další zhoršování jejich zdravotního stavu. Při užívání hormonální antikoncepce se ztráty železa prostřednictvím menstruačního krvácení snižují o třetinu, někdy až o polovinu.

Velmi vítaným účinkem pilulek je snížení bolesti při menstruaci. Z toho důvodu někdy předepisujeme hormonální antikoncepci i velmi mladým dívkám, které ještě vůbec nemají pohlavní styk. Tento prostředek užívají většinou s velice dobrým efektem při různých nepříjemných pocitech spojených s menstruačním krvácením.

Samostatnou kapitolou je účinek hormonální antikoncepce na různé nádory. Tady jsou právě různé pověry v přímém rozporu se skutečností. Podle našich posledních výzkumů se téměř třetina žen u nás domnívá, že tablety mohou způsobit zvýšený výskyt rakoviny, zatímco pravdou je pravý opak. Uživatelky mají výrazně snížený výskyt zejména rakoviny vaječníků a dělohy. Už dvouleté užívání pilulek vede ke snížení nebezpečí rakoviny dělohy o 38%, a pokud žena užívá tuto antikoncepci plných 12 let, může si na své konto připsat snížení rizika této velice nebezpečné nemoci o 70%. Ještě výraznější jsou výsledky u rakoviny vaječníků., Tam stačí pouze tři až šest měsíců užívání ke snížení rizika onemocnění o jednu třetinu a pětileté užívání omezí rakovinu vaječníku na polovinu. Stejnou měrou se také snižuje výskyt vaječníkových cyst.

Z dalších onemocnění se musíme zmínit ještě o blahodárném vlivu hormonální antikoncepce na výskyt revmatického onemocnění kloubů, nebo menším výskytu značně rozšířené civilizační nemoci řídnutí kostí, obávané osteoporózy. Sportovkyně pak přivítají hormonální antikoncepci z toho důvodu, že její užívání prokazatelně snižuje výskyt sportovních úrazů.

Jedním z nejvíce radostně kvitovaných efektů je blahodárný účinek na pleť, výrazné zmírnění výskytu akné a zlepšení kvality vlasů. Nedávno to jeden starý gynekolog shrnul konstatováním osobního sledování, že jsou uživatelky hormonální antikoncepce tak nějak krásnější.

Tableta na postupu

Těch osmdesát miliónů žen, které v současné době antikoncepční tablety užívají, není ovšem po celé zeměkouli rozmístěno rovnoměrně. Největší množství se jich vyskytuje v tak zvaných průmyslově rozvinutých zemích Ameriky a Evropy. Pokud pomineme drobné rozdíly, můžeme říci, že v těchto zemích užívá tablety zhruba každá třetí žena v plodném věku 15 – 45 let. Když si uvědomíme, že mezi nimi je i řada takových, které žádnou antikoncepci nepotřebují, tedy ženy právě těhotné nebo o těhotenství usilující, partnerky neplodných mužů nebo ženy, které jsou samy postiženy neplodností a dále pak osoby žijící v trvalé sexuální abstinenci, je to často více než polovina žen. Velmi směšně působila naše statistika ještě v roce 1994, kdy se u nás vykazoval počet uživatelek hormonální antikoncepce číslem 7%. Ne nadarmo tenkrát odborníci Světové zdravotnické organizace prohlašovali, že naše země je vlastně prakticky bez antikoncepce. Nebyla to tak úplně pravda, protože třeba počet nositelek nitroděložního antikoncepčního tělíska byl v té době dvojnásobný, nicméně však vzácnost hormonální antikoncepce působila ve srovnání s vyspělou Evropou málem jako výsměch.

Čas oponou trhnul a za posledních několik let se karta obrátila. Nemáme dnes sice k dispozici úřesný statistický výzkum, podle hlášení z gynekologických pracovišť a podle spotřeby antikoncepčních tablet prodaných v lékárnách můžeme odhadnout, že tuto antikoncepci dnes u nás užívá minimálně každá čtvrtá žena. Blížíme se tedy mílovými kroky k ostatním evropským zemím a mnohé z nich, jako třeba Itálii a Španělsko, jsme již předstihli.

Vzhledem k „vylepšení“ tabletek dnes ovšem můžeme tuto antikoncepci doporučovat i těm ženám, u nichž to dříve bylo málem nemyslitelné. Dřívější tablety třeba nebyly vhodné pro ženy vyšších věkových skupin. Dodnes se tak můžeme ještě setkat s lékaři, kteří ženě starší 35 let předpis hormonálních antikoncepčních tablet prostě odmítají. Ve skutečnosti by to však mělo platit jenom pro kuřačky, které by v tomto věku měly uvažovat o jiném způsobu antikoncepce. Kombinace kouření a tablet totiž v tomto věku vede jedenáctkrát častěji k neblahým se¨rdečně cévním komplikacím. Kouření samo o sobě je ovšem daleko nebezpečnější než hormony. Estrogen obsažený v pilulce sice zvyšuje krevní srážlivost, ale protože současně také zvyšuje tvorbu látek, které tuto srážlivost zase snižují, vzniká tak jakési perpetuum mobile se stejnou konečnou srážlivostí. Kouření však právě ruší tvorbu těch záchranných látek, které snižují krevní srážlivost, takže kombinace hormonální antikoncepce a kouření je ještě daleko nebezpečnější než kouření samotné, a to je už co říci! Žena nekuřačka bez dalších rizikových faktorů však může tabletky užívat klidně až do věku 45 let i déle a plynule pak přejít na nějaký jiný preparát nahrazující hormony v klimakériu.

Další věkovou skupinou, u které jsou lékaři zbytečně zdrženliví, je skupina mladistvých. Téměř klasickou se v našich podmínkách stává scéna z gynekologické ordinace, do které přichází mladá 16 – 17letá dívka, žijící pravidelným pohlavním životem, s žádostí o předpis hormonální antikoncepce. Lékař, nebo ještě častěji lékařka, jí pak místo receptu poskytne mravoučné kázání, že na souložení má ještě času dost, ať se jde radeji učit. Jsem přesvědčen o tom, že naprostá většina těchto dívek neposlechne gynekologických moudrých rad a téměř všechny se pak do roka a do dne vracejí do ordinace s nežádoucím těhotenstvím. Z nich se pak zase polovina vdá ještě před dosažením zletilosti, což jsou podle našich statistik manželství téměř s jistotou odsouzená ke krachu. Je to pak věru smutná žeň této pochybné zdravotní výchovy, která nepadla na úrodnou půdu.

Ve většině západoevropských a severoevropských zemí jsou hlavními konzumentkami hormonální antikoncepce právě mladistvé dívky, které dostávají tabletky často už od svých patnácti let, zatímco jejich matky si raději nechají zavést nitroděložní tělísko, nebo se po porodu plánovaného počtu dětí prostě podrobí dobrovolné sterilizaci.

Hormonální antikoncepci odborníci doporučují nejdříve za rok po nástupu první menstruace a ta přichází v dnešní době opravdu brzy. Užívání moderních preparátů nemá žádný škodlivý vliv na budoucí plodnost, nanejvýš si dívka už z mládí střádá příznivé body k zamezení onemocnění rakovinou dělohy a vaječníků, menstruaci má nebolestivou, pravidelnou a s menší krevní ztrátou.

Ochránci dobrých mravů někdy namítají, že předpisem antikoncepce je mladé dívce umožněno vrhnout se střemhlav do náruče sexuální nevázanosti a hříchu. Strach z nežádoucího těhotenství prý lidi dříve držel na uzdě. Tento argument však ve světle zdravotnických statistik neobstojí. Mezinárodní sledování nechtěných těhotenství mladistvých svědčí o tom, že antikoncepce sama má na zahájení pohlavního života vliv pramalý. Lékař, který antikoncepci mladé dívce odmítne, jedná přinejmenším nezodpovědně.

A ještě jednu připomínku je nutno v souvislosti s antikoncepcí mladistvých učinit. Vzhledem k tomu, že tableta způsobuje antikoncepční jistotu, rázem klesá spotřeba prezervativů. Bohužel hned vzápětí roste zase počet sexuálně přenosných nemocí, protože samotná tableta proti těmto nemocem samozřejmě nechrání. Odborníci Světové zdravotnické organizace mají velice jednoduchý recept: antikoncepci prostě zdvojit, používat tablety i prezervativ najednou. Kromě naprostého antikoncepčního efektu a poměrně spolehlivé ochraně před sexuálně přenosnou nemocí splňuje tato kombinace také určité hledisko emancipační. Zkrátka muž i žena mají svou vlastní antikoncepci, oba se společně podílejí na bezpečí a nemusí si nic vyčítat. Na nedávné celoevropské schůzi o antikoncepci v Praze se holedbal delegát z Holandska, že tato kombinace kondomu a tabletky pochází vlastně z jejich země a že se jí říká „double Dutch“ – dvojitý Holanďan. Měla to být jakási náhrada za mírně potupný anglický výraz „Dutch courage“, holandská odvaha totiž v hovorové angličtině znamená odvahu pod vlivem alkoholu. Ani na půdě vědecké konference se však Angličané nedali. Prohlásili tam, že kombinace dvojí antikoncepce nepochází z Holandska, nýbrž je to vynález britský a v jejich mateřštině má půvabné označení „belt and braces“ – opasek a kšandy. Ať už vynález nizozemský či britský, je to jistě příklad hodný následování.

Ani nebezpečí nelze podceňovat

Pro zdravé ženy představuje hormonální antikoncepce velice bezpečnou metodu prakticky bez zdravotního rizika. Existují však onemocnění, při kterých se tato antikoncepce užívat nemá nebo dokonce nesmí. Jsou to především onemocnění srdeční a cévní, stav po prodělaném infarktu myokardu, sklon k žilním trombózám a mozkovému krvácení, vysoký krevní tlak a hlavně pak onemocnění jater, zejména když přetrvává porucha jaterních funkcí.

Jediným skutečně vážným rizikem zůstává obávaný větší sklon uživatelek k tvorbě krevních sraženin – trombů. Zvýšená pozornost musí být věnována ženám se sklonem k tvorbě křečových žil, v nichž se právě tyto tromby tvoří. Tato komplikace byla nebezpečná zejména dříve, při užívání tablet s vysokým obsahem estrogenu. V současné době nízkodávkovaných preparátů pochopitelně je i toto riziko podstatně nižší.

Důležité je poučení, že zejména při dlouhodobé nehybnosti dolních končetin je tendence k tvorbě krevních sraženin podstatně zvýšena. proto by ženy, které jsou dlouhodobě upoutány na lůžko v důsledku operace nebo úrazu, měly upozornit na užívání hormonální antikoncepce svého ošetřujícího lékaře. Mohou jim pak být podávány přípravky, které nebezpečí tvorby krevních straženin podstatně snižují. Také před plánovanými operacemi se doporučuje užívání hormonální antikoncepce přerušit.

Vedlejší nepříznivé účinky a možné komplikace jsou už více než 30 let pečlivě monitorovány nepřebernou řadou různých sledování, z nichž mnohá zahrnují desetitisíce uživatelek. Není žádným tajemstvím, že v průběhu posledního desetiletí počet negativních účinků a komplikací nápadně poklesl a naproti tomu výskyt příznivých faktorů několikanásobně převážil. Americké zdravotní pojišťovny, které ve výpočtu pojistného kalkulují všechny možné životní okolnosti včetně toho, na jakou nemoc zemřela babička a zda je pojištěnec vlastníkem motorového člunu, jednoznačně považují užívání hormonální antikoncepce za zdravotní výhodu a uživatelkám přiznávají ve výpočtu pojištění určitý bonus.

Nejobsáhlejší studie následků hormonální antikoncepce byla provedena ve Velké Británii už v roce 1989 a zahrnuje celkem 17 032 pečlivě sledovaných žen. Velice jasným kritériem je úmrtnost, tedy riziko smrti uživatelek hormonální antikoncepce ve srovnání se stejně početnou kontrolní skupinou žen stejného věku a s výskytem stejného množství ostatních rizikových faktorů. Pokud by relativní riziko smrti bylo u obou skupin stejné, bylo by vyjádřeno číslem 1. Zmíněný sledovaný soubor uživatelek hormonální antikoncepce vykázal relativní riziko 0,9. Užívání pilulek tedy v žádném případě ženu neohrožuje, dokonce znamená mírnou zdravotní výhodu. V poslední době při používání moderních preparátů s nižším obsahem hormonů se riziko ještě dále snižuje.

V osmdesátých letech způsobilo novinářskou senzaci sdělení, že se u uživatelek hormonální antikoncepce zjistilo o něco vyšší riziko výskytu rakoviny prsu. Přestože v některých jiných studiích nebylo toto riziko potvrzeno a také proto, že se jednalo vlastně o ženy užívající ještě staré typy antikoncepčních tablet, přetrvává dnes i v oficiálních dokumentech Mezinárodní federace pro plánované rodičovství upozornění na nepatrně vyšší riziko rakoviny prsu zejména u žen užívajících tuto antikoncepci před 25. rokem věku. O příčinách vzniku rakoviny prsu toho dosud víme jen velice málo. Srovnávací studie z celého světa hovoří však také o škodlivém vlivu různých stravovacích zvyklostí. Zejména červené druhy masa a hojnost mléčných produktů bývají v této souvislosti často obviňovány. Také ženy z Japonska mají nápadně nízký výskyt rakoviny prsu, když se však přestěhují do USA a přijmou tamní stravovací zvyklosti, výskyt této rakoviny se záhy vyrovná s ostatní americkou populací. Riziko rakoviny prsu při užívání hormonální antikoncepce je samozřejmě bohatě vykompenzováno nižším výskytem rakoviny dělohy a vaječníků, nicméně pro tyto ženy plato nadále doporučení pečlivého sledování a vyšetřování prsů v rámci preventivních gynekologických prohlídek.

Pokud se pak týká nepravidelností menstruačního cyklu v podobě krvavého výtoku mimo menstruační termín, tento jev u některých žen pozorujeme hlavně na začátku užívání a po několika cyklech se rytmus většinou upraví. Stejné je to i s obávanou obezitou uživatelek. Občas se zejména na začátku užívání vyskytne sklon ke zvyšování váhy, nebo jak se ještě nedávno nepěkně říkalo, tělesné hmotnosti. Naprosto nepatrné procento žen je nuceno v důsledku hromadění tělesného tuku užívání hormonální antikoncepce přerušit. U většiny žen se pak v průběhu několika cyklů váhový přírůstek zastaví a s nadbytečnými kilogramy pak dotyčná boubelka bojuje účelnou životosprávou a rozumnou redukční dietou.

Také rakovina děložního čípku bývá někdy s užíváním hormonální antikoncepce dávána do souvislosti. Při tomto nebezpečném onemocnění však musíme počítat ještě s jinými rizikovými faktory, mezi které se počítá především kouření, a častější nechráněný pohlavní styk, především přímý kontakt děložního čípku s mužským ejakulátem. V této souvislosti se většinou jedná o zvláštní druh infekce, tek zvaný lidský papilomavirus. Některé výzkumy prokázaly dokonce i nebezpečné muže, jejichž semeno je obzvlášť rakovinotvorné. Mezi ženami užívajícími hormonální antikoncepční tablety je kupodivu stále vyšší procento kuřaček, dokonce i počet jejich sexuálních partnerů je statisticky o něco vyšší. Je tedy možné, že tyto rizikové faktory se vzájemně sčítají a jako prevence rakoviny děložního čípku bude spíše sloužit omezení počtu milenců nebo ještě raději zanechání kouření. Tento druh rakoviny je, vzhledem ke snadné přístupnosti děložního čípku různým vyšetřovacím metodám, také lehce zachytitelný a léčitelný už v předrakovinných stadiích. Proto se všem uživatelkám hormonální antikoncepce doporučují pravidelná gynekologická preventivní vyšetření.

Při přednáškách o hormonální antikoncepci se největšímu zájmu posluchačů těší většinou problémy sexuálního života uživatelek. V této souvislosti se nejčastěji uvádí ztráta sexuální žádostivosti. Bylo by jistě naprostým paradoxem, aby tato ztráta chuti na sex byla považována za zvláštní druh antikoncepce. Připomínalo by to potom tak zvanou mužskou antikoncepční tabletu, která sice spolehlivě zařídí vymizení spermií v ejakulátu, ale neméně spolehlivě způsobí impotenci. Naštěstí ženská hormonální antikoncepce způsobí mírné snížení libida jen asi u 15 – 20% uživatelek. Většina žen se naopak z pohlavního styku více těší, pravděpodobně proto, že odpadl strach z nechtěného těhotenství. Ale co těch 15 – 20% méně žádostivých? Že by to způsobily hormony?

Víme dobře, že ženský sexuální život je na hormonech víceméně nezávislý. Tak třeba po operativním odstranění obou vaječníků – kastraci, zůstává u naprosté většiny operovaných zachován pohlavní život bez jakýchkoliv změn. Navíc je obsah hormonů v pilulce tak minimální, že s nějakým ovlivněním pohlavního pudu můžeme počítat opravdu jen s velikou dávkou fantazie.

Pravá příčina snížení sexuálního zájmu u uživatelek hormonální antikoncepce bude spočívat pravděpodobně ve skutečnosti, že pohlavní styk už pro ně přestává být rizikem a právě proto se stává méně atraktivní. Určité procento žen totiž patří k osobám záměrně vyhledávajícím nebezpečí. Riziko neúspěchu představuje pro takové lidi pravý motor veškeré aktivity. Možnost nechtěného a nežádoucího těhotenství vnímají jako lákavou a nebezpečnou chůzi po laně nad propastí, způsobuje jim to přijemné mrazení v zádech. Bez takovéhoto nebezpečí už pohlavní styk není to pravé ořechové. Pro tuto teorii hovoří také zhruba stejné procento poklesu pohlavní žádostivosti u žen se zavedeným nitroděložním antikoncepčním tělískem bez jakýchkoliv hormonů. Sexuologická léčba je pochopitelně obtížná. Pokud nelze na antikoncepci zapomenout, není jiného východiska než ji zrušit. K čemu ostatně taková antikoncepce bez chuti na sex. Pokud by se ovšem nepodařilo najít nějaké jiné náhradní nebezpečí.

Výběr vhodné pilulky

Už dříve jsme si řekli, že klasická hormonální antikoncepční pilulka obsahuje dva hormony – první z nich je vaječníkový hormon zvaný estrogen, v dnešné době se ve všech preparátech používá univerzálně etinylestradiol, druhý je pak hormon žlutého tělíska neboli gestagen, tady se chemické složení jednotlivých přípravků liší. Dříve se rozlišovaly dokonce gestageny první, druhé a třetí „generace“, dnes jsme už toto označení raději opustili, protože by to snad svádělo k domněnce, že ten novější musí být vždycky zákonitě lepší, což se ve všech případech nepotvrdilo. Moderní tablety se oproti svým starším příbuzným vyznačují především radikálním snížením množství estrogenní složky, zmíněného etinylestradiolu, jehož žena za den užije asi 30 mikrogramů, někdy nepatrně více, rozhodně by však denní dávka neměla překročit 50 mikrogramů.

Nedávno přišly některé farmaceutické firmy na trh s tabletami obsahujícími denní dávku 20 mikrogramů estrogenu, což je pravděpodobně ještě nejnižší dávka, která ještě dokáže udržet pravidelný cyklus a současně působit antikoncepčně. Menší obsah hormonu souvisí s kvalitou pilulek pod hranicí 50 mikrogramů. Tuto jednoduchou matematiku bychom však neměli přenášet na rozdíl mezi 20 a 30 mikrogramy. Tady už ta jednoduchá přímá úměra, že méně hormonů znamená v každém případě výhodu, tak jednoduše neplatí i když zejména psychologicky může to snížení hormonálního obsahu působit jistě příznivě.

Naprostá většina tablet se užívá jednou za 24 hodin po tři týdny, pak se dělá v užívání jednotýdenní přestávka během které se většinou dostaví menstruační krvácení. U některých preparátů se v místo přestávky užívá neúčinná látka, aby žena „nevyšla ze cviku“. Ty účinné tablety jsou buď všechny stejné, nebo se jejich hormonální obsah v průběhu cyklu mění. Rozeznáváme proto přípravky jedno-, dvou- a třífázové, odlišené většinou také různou barvou jednotlivých druhů tablet. Když jsme se poprvé setkali s těmi vícefázovými preparáty, bylo to vydáváno bezmála za nějakou antikoncepční revoluci. V současné době už to původní nadšení poněkud ochladlo a dokonce i mezinárodní antikoncepční kapacity zastávají názor, že jednofázové přípravky jsou neméně dobré a spolehlivé.

Pokud se tedy podíváme na seznam všech dostupných hormonálních antikoncepčních preparátů a na jejich chemické složení, mohli bychom z toho mít dojem pěkného zmatku. Klientky antikoncepční poradny a zejména pak novináři na mě útočí se žádostí o sepsání jakési antikoncepční kuchařky, kde by byly uvedeny přehledné směrnice o tom, jaké ženě a kdy jaký druh pilulek je možno doporučit. Přiznám se, že to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá a že sestavení takovéhoto jednoduchého návodu je vlastně nemožné. Rozhodně to není z toho důvodu, že bych chtěl celou záležitost nějak zamlžovat, abych potom mohl dělat chytrého, nebo že bych byl podplacen nějakou farmaceutickou firmou, abych dával přednost jenom jejich výrobkům.

Ještě před patnácti lety byla situace přehlednější. Existovaly totiž převážně estrogenní, převážně gestagenní a vyvážené preparáty a prostým gynekologickým vyšetřením bylo možno odhadnout, jaký hormon té které ženě více chybí a výběr vhodného přípravku byl pak záležitostí logické úvahy. V současné době pak snad neprozradím nějaké světoborné tajemství když řeknu, že zhrubě všechny pilulky dostupné na našem farmaceutickém trhu jsou zhruba stejně kvalitní a spolehlivé a dopustím se ještě dalšího svatokrádežného prohlášení, že až na malé výjimky se vlastně všechny hodí pro každého, respektive pro každou. Tak třeba předpisem preparátu s 30 mikrogramy etinylestradiolu a nějakým „slušným“ gestagenem (a jiné než ty „slušné“ u nás vlastně neexistují), nemůžeme udělat chybu téměř v žádném případě. Takovým byl třeba náš starý dobrý československý Neogest, který by ještě dnes nesporně udělal díru do světa. Nikdo mi už nikdy nevysvětlí, proč se přestal vyrábět, zejména když jeho cena byla pouze zlomkem ceny zahraničních preparátů stejného chemického složení. Ne nadarmo někteří zahraniční odborníci tvrdí, že podobné přípravky by měly být volně dostupné veřejnosti v pouličních automatech.

Tato úvaha mne přivádí k cenám antikoncepce. Můžeme jenom tiše závidět některým vyspělým evropským zemím, kde jsou tyto prostředky ženám poskytovány bezplatně, nebo kde tento nárok mohou uplatňovat alespoň ženy velmi mladé. U nás musí uživatelka sáhnout poměrně hluboko do kapsy, cena měsíční dávky bývá zpravidla podstatně vyšší než 100 Kč. Nicméně však platí, že cena a kvalita nemusí být vždy přímo úměrné. To, co platí třeba u výrobků spotřebního průmyslu, nemusí zásadně platit u hormonální antikoncepce. Někdy i o něco levnější pilulky prokáží stejně kvalitní, nebo i lepší službu.

Předepisující lékař tedy neudělá chybu, když užívání antikoncepce nastartuje podobným univerzálním monofázickým preparátem a teprve při špatné snášenlivosti pak přejde na přípravek vícefázový nebo doporučí některý s nižším dávkováním estrogenu. Dosti často se stává, že zejména při začátku užívání se začnou projevovat některé vedlejší příznaky, které zdánlivě připomínají těhotenství. Občas se může objevit mírná bolest hlavy, příznaky jakéhosi nadmutí a zadržování tekutin, nebo mírná žaludeční nevolnost. Žena, která na výskyt těchto vedlejších příznaků není připravena, může znervóznět a žádá lékaře o předpis jiného preparátu. Když pak ani tento „nevydrží s nervy“ a ženě vyhoví, nepříjemné příznaky zpravidla ustoupí. Ženy si pak právem myslí, že výběr preparátu se řídí metodou pokusu a omylu, zatímco příznaky by téměř jistě vymizely i v případě setrvání na původním antikoncepčním přípravku. Chce to zkrátka jenom zvyk a pevné nervy. Někdy se tomu také říká „nebezpečí prvního preparátu“. Ten druhý je zkrátka vždycky lepší, ať už se jedná o jakýkoliv. Takže snad je to skutečně jakási loterie, ve které se ovšem většinou nakonec vyhrává. Tomu vědeckému zdůvodnění výběru vhodného preparátu jsem tedy nakonec dal jaksepatří na frak. Nechť je mi laskavě odpuštěno!

Jak užívat?

Klasickou hormonální antikoncepční tabletu užívá žena v pravidelných intervalech vždy jednou za 24 hodin. Je samozřejmé, že čas nemusí být dodržován na minutu přesně, i když naprostá pravidelnost je jistě ideální. Vzhledem k tomu, že lidský život je pestrý, životospráva rozmanitá a zapomnětlivost nevyzpytatelná, pro nějakou tu hodinu sem nebo hodinu tam se svět rozhodně nezboří a antikoncepční účinek nevyprchá. Dokonce i dvanáctihodinové zpoždění, pokud se nevyskytne častěji než jednou nebo dvakrát v cyklu, můžeme ještě prominout. Znamená to jenom, že se nedna pauza mezi tabletami prodlouží na 36 hodin a ta další tableta se zase úměrně tomu vezme už za 12 hodin. Pak se zase může pokračovat v původním čtyřiadvacetihodinovém rytmu. To by bylo asi tak maximum, co ještě výpadek pravidelnosti unese. Pokud se vynechá celá jedna dávka a interval mezi jednotlivými tabletami se prodlouží na 48 hodin, není to už s antikoncepčním účinkem tak jisté a doporučuje se sice dále pokračovat v užívání, ale až do konce tohoto chybného cyklu, tedy do příští menstruace, ještě navíc použít nějakou další přídatnou antikoncepční metodu, nejlépe kondom. Jistota je zkrátka jistota.

Každodenní užívání hormonálních tablet opravdu příliš nevyhovuje ženám roztržitým a zapomnětlivým. Některé americké výzkumy udávají, že chyby v užívání se vyskytují u každé třetí ženy a rozhodně nemáme žádný důvod se domnívat, že by naše uživatelky byly o mnoho pečlivější než Američanky. Hodně diskusí už taky bylo kolem toho, zda užívat raději ráno nebo večer. Upřímně řečeno z hlediska účinku je to úplně jedno, ale pokud jsem se na to v ordinaci dotazoval, většina žen tvrdila, že ranní užívání jim vyhovuje více. Mnohé ženy uchovávají své pilulky v kopupelně vedle kartáčku na zuby a tento ranní hygienický rituál jim nutnost užívání připomene. Pokud jsem však v poslední době četl žalostnou statistiku o spotřebě zubní pasty v České republice, už příliš na pravidelné čistění zubů u naší populace nevěřím. Farmaceutická firma vyrábějící antikoncepční tablety Mercilon dává uživatelkám zvláštní zvukovou kartu s baterií, tak zvanou Mercilonku, která každých 24 hodin vydává pípavý zvuk, podobně jako japonská panenka Tamagoči. Výrobce velice kvalitních nízkodávkovaných pilulek Logest vám zase dodá pěknou samolepku, kterou si můžete nalepit na zrcadlo v koupelně. A která žena by se ráno do zrcadla nepodívala?

Veliké problémy s užíváním pilulek mají některé ženy, které často jezdí na služební cesty. Snad se v takových případech vyplatí mít s sebou vždy ještě jedno náhradní balení společně s cestovními toaletními potřebami. Taky na chalupě o víkendech se náhradní tablety pro zapomnětlivé celkem dobře hodí. Moderní antikoncepční tablety jsou prodávány v lisovaných fóliích, takzvaných blistrech. Na jejich zadní straně bývá šipka ve směru užívání a vyznačené zkratky jednotlivých dnů v týdnu. Je to také určitá pomůcka pro zapomnětlivé.

Snad největší chyby v užívání dělají velmi mladé dívky ve věku 15 - 19 let. Říká se sice, že roztržitosti přibývá s věkem, v hormonální antikoncepci jakoby toto pravidlo neplatilo. Zklamání v lásce, hádka s partnerem, nebo třeba i špatná známka ve škole by v žádném případě neměla vést k vynechání tablety. Ledabylé užívání tak může vést nejen ke ztrátě antikoncepčního účinku, ale třeba i v případech náhlé sexuální abstinence má za následek nepravidelné krvácení. Pravou pohromou pro pravidelnost v polykání pilulek je pak u mladých dívek situace, když antikoncepci užívají bez vědomí rodičů, nebo dokonce proti jejich vůli a tajně.

A ještě jednu příčinu vynechávání pilulek jsem ve své praxi zaznamenal. Vyznačují se tím zejména ženy a dívky, jejichž vztah k možnému těhotenství není úplně jasný. Jeden starý a moudrý ženský lékař se jednou pozastavil nad tím, kolik máme na poliklinice v Ostravě specializovaných ordinací. Místo antikoncepční poradny, rizikových těhotenství, poruch klimakteria, léčby neplodnosti, prevence rakoviny, nemocí prsu a gynekologické sexuologie by přece stačily ordinace dvě: jedna pro ty, které chtějí mít děti a ta druhá pro ty, které je mít nechtějí. Ten dobrý muž ovšem zapomněl na třetí, snad nejdůležitější poradnu - tu by navštěvovaly ženy, které nevědí, co chtějí. To, prosím, není žádná pomluva ani nactiutrhání. Je opravdu vědecky dokázáno, že vztah mnohých žen k možnému těhotenství je nevyhraněný, obojaký, ambivalentní. Dítě by si přály i nepřály, samy se v sobě nevyznají. Tak tedy: právě z nich se v užívání antikoncepce rekrutují ty nejvíce zapomínající. Musíme si ovšem přiznat, že to zapomínání bývá často neuvědomělé, bezděčné.

Uživatelky tabletek mají někdy obavy, že nejsou proti otěhotnění dostatečně chráněny právě během té jednotýdenní menstruační přestávky. Tyto obavy jsou zcela zbytečné. První balení se většinou začíná užívat při začátku menstruace a žena je dokonale před otěhotněním chráněna nepřetržitě, i během sedmidenní přestávky v užívání.

V různých novinách a časopisech, také však v rozhlasovém poradenství, se občas setkáváme s otázkou, jakým způsobem je při užívání antikoncepce možno posunout menstruační krvácení. Zejména s blížící se dobou prázdnin a dovolených u moře začíná podobných dotazů nápadně přibývat. V dřívějších dobách jsem většinu tazatelek od podobných experimentů zrazoval. Na lékařské fakultě jsme se učili, že pravidelný menstruační cyklus je výrazem normálně fungujících hormonálních poměrů a jakýkoliv zásah do tohoto přírodou stanoveného stereotypu je vlastně zásahem proti přírodě. To ovšem platilo ještě tak před dvaceti lety. S příchodem moderních hormonálních antikoncepčních tablet jsme tento názor svého mládí museli trochu poopravit. Není totiž nic jednoduššího, než vynechat při užívání tu plánovanou týdenní přestávku a po třech týdnech plynule pokračovat v dalším balení pilulek. Toto druhé balení můžeme pak kdykoliv týdenní pauzou přerušit a menstruace se dostaví opožděně. Nebo můžeme pokračovat až do konce a jedno menstruační krvácení tak úplně vynechá. Ale pozor! Pro toto menstruační posunování se nehodí tablety dvou- nebo třífázové. Proto by uživatelky těchto pilulek měly požádat před dovolenou svého lékaře, aby jim dočasně změnil antikoncepční přípravek za takový, v němž jsou všechny tablety stejné. Po návratu od moře se pak můžete zase k vašemu původnímu oblíbenému vícefázovému preparátu vrátit.

A ještě jedno důležité upozornění. Antikoncepční účinek pilulek může být výrazně snížen při užívání některých léků, z nichž se na prvním místě většinou uvádějí některá širokospektrá antibiotika. Tady opět pomůže osvědčený „dvojitý Holanďan“ neboli „belt and braces“ - současné použití kondomu. Nezapomeňte při předpisu jakéhokoliv léku informovat lékaře o tom, že užíváte antikoncepční tablety! Takovéto upozornění je nutné i před nějakou plánovanou operací nebo v případě úrazu, kdy musíte ležet dlouho bez pohybu. A samozřejmě je také neúčinná taková pilulka kterou z jakékoliv příčiny do dvou hodin po spolknutí vyvrhnete. Naštěstí je zvracení v dospělém věku dosti vzácnou příhodou.


Autor: MUDr. Radim Uzel CSc.
© 2001 - 2013 Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu | používáme phpRS